Dřevodomek

Počasí stále stavbě příliš nepřeje. Střídají se mrazivé dny s oblevami a stále padá sníh (jeden den bylo v Praze dokonce -19 stupňů a Penatus vůbec nenastoupil). Práce jdou za těchto podmínek pomaleji, než se plánovalo (jeden den bylo v Praze dokonce -19 stupňů a Penatus vůbec nenastoupil). Blíží se konec druhého pracovního cyklu Penatusu (tedy vlastně konec třetího pracovního týdne) a je jisté, že dům nebude pod střechou. Druhým důvodem zdržení je fakt, že složitá konstrukce domu možná pracovní četu poněkud zaskočila. Montážní dokumentace nemůže postihnout vše a řada konstrukčních detailů se řeší na stavbě.

Spousta prací probíhala na příčkách uvnitř domu a z venku to není příliš vidět. Byly dokončeny příčky pod podestou schodiště a všechny vnitřní stěny byly vyztuženy vodorovnými fošnami. Vzniklo neuvěřitelné bludiště fošen, ale už je znát, kde budou dveře do jednotlivých místností. Stejně se tady ale těžko hledá cesta, protože všude prochází různá provizorní šikmá zavětrování.

Nad příčkami se postupně objevila konstrukce stropu ze širokých fošen kladených na svislo. Prostor nad obývákem je samozřejmě zcela volný, ten zakryje až střecha. Na fošny jsou shora přibity OSB desky, které budou přímo tvořit podlahu půdy. Dokončen už je i snížený strop v místě podesty schodiště a na něm schůdky na půdu. Z půdy je krásný výhled po okolí, pro ten si po dokončení domu budeme muset vylézt na střechu, protože na půdě žádná střešní okna nebudou. OSB deskami je ukončeno první podlaží a stěny okolo půdy se zakládají znovu přes kotevní prahy, podobně jako v přízemí.

Pod stropnicemi je na stěnách připevněna parobrzdná fólie. Ta bude dole slepena s OSB deskami stěn a nahoře s OSB deskami střechy. Tato fólie je teď ohnuta nahoru a ukončena pod prahy horních stěn. Nebyl jsem u toho, ale pod fólií je údajně první várka tepelné izolace ORSIL (ze strany zatepluje strop). OSB desky propojené fólií budou tvořit vzduchotěsnou obálku budovy. Její nepropustnost je jedním ze základních požadavků na dřevostavbu a bude se kontrolovat tlakovou zkouškou. Obálka budovy zabraňuje úniku tepla a pronikání vlhkosti z domu do nosných konstrukcí.

Kolem domu vyrostlo jednoduché lešení, ze kterého se bude montovat horní část domu. Zatím jsem nenašel odvahu na lešení vylézt, myslím že s požadavky na bezpečnost práce si jeho stavitelé velkou hlavu nedělali. Už jen fakt, že lešení není založeno na terénu, ale na zmrzlém sněhu, je toho jasným dokladem.

Galerie1 - Galerie2 - Galerie3 - Galerie4

Mimo to, že nervíky jsou skvělá společenská hra se špulkami na provázku, hrníčkem a hracími kostkami (kdo nezná, vysvětlím), nervíky jsou také to, co si hraje s námi. Myslím, že dům by se měl stavět asi tak do třiceti let věku, vlastně - skoro si začínám myslet, že všechno by měl člověk stihnout udělat do svých třiceti let. Do té doby je mozek pružný a ohebný jako proutek, snadno vše řeší a s každým problémem se snadno vyrovná. Mladý mozek buďto dostane nápad hned, nebo problém odsune na nějakou temnou, hluboko skrytou vedlejší kolej, kde dál hledá řešení, aniž by člověka obtěžoval, a když ho nalezne (a vždycky ho nalezne), slavnostně se s ním vytasí a radostně hýká. Starý mozek málokdy dostane nápad hned a problém nikdy nedokáže odsunout moc hluboko, řeší ho pořád, ve dne v noci, stále člověka obtěžuje a unavuje, a když řešení nalezne (a to může trvat týdny), svalí se zplihlý jako kus hadru.

Opravdu těžko snášíme napětí, které je stavbou domu spojeno. Každý problém se nám opakovaně honí hlavou, budíme se v noci a stále řešíme, řešíme, řešíme, řešíme a řešíme… Nejhorší je, že většina z těch problému jsou fóbie (často dost nesmyslné), které žádné řešení nemají, ale o to víc nás zatěžují.

Jen namátkou vyberu pár skutečností - problémů - otázek, které k tomu všemu vedou:

• Vymysleli jsme dům dobře? Neinvestujeme do něčeho, co nám pak nebude vyhovovat?
• Už tak vysoká cena stále narůstá, budeme na to vůbec mít? Neskončíme někde uprostřed?
• Vysoká hypotéka, jak jí budeme splácet? Co když Marcelu vyhodí z práce? Co když Protea zkrachuje? Jak to budeme řešit v důchodu?
• Vybrali jsme dobře dodavatele? Netahá z nás peníze? Postaví dům dobře?
• Je dobře vyztužená konzola základové desky, nezlomí se pod zatížením domu?
• Je dobře udělaná a průchozí celá kanalizace pod domem?
• Je dům dobře staticky navržen, nezřítí se nám osmnácti metrová vrcholová vaznice na hlavu?
• Jak budeme řešit problém jezera na zahradě pod domem? Půjde to vůbec odvodnit, aby zahrada byla suchá?
• Nevadí vlhké a deštivé počasí postaveným stěnám? Nevadí, když vlhké dřevo zmrzne?
• Podaří se dům dostatečně vysušit než se bude tepelně izolovat a něž se konstrukce uzavřou. A jak to poznáme?
• Jaké všechny problémy nás ještě čekají? A jaká překvapení? A jaká zklamání?

A tak dál, stále dokola a mozek bobtná a nedá člověku odpočinout. Uklidňuje mne jen, že dům bude (opravdu bude?) postaven do konce května a to naše mozky vydrží (opravdu vydrží?) a se svými mozky to vydržíme i my. Mnoho věcí sice budeme muset řešit v létě až po dostavění domu (zbudou na ně peníze a síly?), ale vánoce už snad v Tachlovicích oslavíme. Stavba nás bude stát jeden rok života (nepočítaje splácení hypotéky!). Když lidé staví domy svépomocí, stráví na stavbě třeba pět let nebo i více a to považuji za opravdu velké hrdinství. Něco takového bych asi nedokázal snad ani před těmi dvaceti lety.

Framing obvodových stěn proběhl za mrazivého počasí bez srážek. Myslím, že to pro stavbu dřevostavby byly ideální podmínky, ne však pro pracovní četu, pracovali sice nabalení, v kapucách a rukavicích, ale ne všechny činnosti lze v rukavicích zvládnout. Myslím, že mají hodně rádi naší zahradní chatku, kam se občas chodí zahřát k olejovému radiátoru. Marcela se raduje, jak všechno, co jsme v chatičce zachovali (a nevyhodili) využívají, např. staré rádio (to mají při práci v domě) a starou dřevěnou plesnivou bedničku, kterou rádio zakrývají při nepřízni počasí.

Penatus pracuje ve zvláštních pracovních cyklech, vždy 9 pracovních dní (od pondělka do dalšího úterý) následovaných prodlouženým pětidenním víkendem. Během té jejich nepřítomnosti budou na stavbě pracovat profese, aby si pracovní čety na stavbě navzájem nepřekážely. Podle mého názoru budou prodloužené víkendy využívat zloději ke krádeži dřevěných fošen a desek, které jsou volně rozloženy po celém pozemku.

Příčkami vznikla v domě nepřehledná změť fošen, která vypadá jako bludiště a jenom my projektu znalí dokážeme rozluštit, kde jsou jednotlivé místnosti a kudy se do nich vstupuje.

O víkendu začalo hodně sněžit a přišla nepříjemná obleva. Sníh se pak v pondělí a v úterý změnil na husté mrholení, všude bylo mokro, děsilo mne, jak dřevo vlhlo. Než pracovníčci v úterý skončili svůj první pracovní cyklus, proměnila se základová deska ve dno bazénu. Spousty sněhu zůstaly shrabány do míst, kde nepřekážel, ale většina ho roztála a voda neměla kudy odtékat, protože kolem celého domu byl pod obvodovými stěnami kotevní práh. Tak jsem nastoupil se synkem Tomášem a základovou desku jsme vysušili. Není jednoduché zbavit se cca 50 m2 louže hluboké 1 až 2 cm. Nejprve jsem vodu lopatou nabíral do kbelíku, ale za chvíli bylo jasné, že by to trvalo asi týden. Naštěstí mne napadl skvělý nápad. Do domu jsme naházeli sníh, ten vodu nasál jako houba a bylo snadné ho pak lopatou nabrat a vyhodit z domu zase ven. Museli jsme vypadat jako kašpaři, když já házel jedním oknem sníh dovnitř a Tom ho druhým oknem zase vyhazoval…

V úterý přivezli na stavbu nejděsivější kus dřeva - vrcholovou vaznici. Bude se spojovat ze dvou částí dlouhých asi 11 a 8 metrů a má profil 14/36 cm. Druhým takovým prvkem je nosník, který bude podepírat štít domu nad terasou. Ten je sice dlouhý jen asi 6 metrů, ale vysoký úctyhodných 46 cm. Bude muset přijet dost velký jeřáb s dlouhým ramenem, aby mohl s prvky manipulovat na délku celého domu. Stavbyvedoucí Strejček se přiznal, že dosud úplně přesně neví, jak bude tyto prvky montovat.

Galerie1 - Galerie2 - Galerie3

Stěny tvoří rámová konstrukce z fošen 140/40 mm, tzv. framing. Fošny jsou optimálně vedeny takovými místy, aby je později bylo snadné vyztužit OSB deskami (dříve jsme říkali dřevostříska) s co nejmenším prořezem, sloupky by od sebe osově měly být 625 mm - tato délka vychází z rozměru OSB desek. Sloupky jsou kolem oken a dveří přerušeny vodorovnými příčkami. Nad všemi otvory se provádí masivnější překlad buďto přímo ve stěně, nebo skrytý ve stropní konstrukci.

Rámová konstrukce každé stěny se montuje na základové desce (tak se snadno dodrží rovinnost stěny), pak se zvedne, postaví na stěnový práh. Všechny prvky se spojují hřebíky i stěna k prahu se připevňuje hřebíky. V našem domě jsou stěny mnoha rozdílných výšek, už z toho lze soudit, že konstrukce domu je opravdu hodně atypická. Pan Strejček dnes prohlásil, že na našem domě není nic standardního, myslím, že moc nepřeháněl. Kolem domu už se válí různé vyhozené prvky, které jsou svědectvím toho, co se napoprvé nepovedlo. Ovšem ty největší lahůdky pana Strejčka teprve čekají, až bude stavět krov a osazovat vrcholovou vaznici. Se vzduchotechnikou si také užije…

Rám stěn se z vnitřní strany impregnuje ostře zelenou tekutinou (z vnějšku se později vše bude impregnovat nástřikem). Potom se k rámu opět hřebíky připevňují OSB desky. Navzájem jsou spojeny na pero a drážku, spoje se budou ještě přelepovat vzduchotěsnou samolepící páskou.

Spodní části desek a podlaha kolem obvodových stěn se napouštějí jakýmsi černým asfaltovým nátěrem. Do rohu kolem obvodových stěn se bude lepit vodotěsná izolace, jako ochrana nosné konstrukce před vlhkostí zevnitř domu.

Když na základové desce stojí stěny, vypadá dům z venku hodně velký. Stěny jsou vysoké zejména kolem obývacího prostoru, nikdy dříve jsem si to neuvědomil, ale z místa na jezeře před sklípkem (do tohoto nejnižšího místa se totiž stáhla povrchová voda ze širokého okolí) bude dům vysoký skoro tři podlaží. Ve štítě domu už také stojí první ze sloupů, které budou podepírat vrcholovou vaznici, tento má výšku vodorovného zaklopení stropu nad obývákem. Je to určitě zajímavě řešený dům, ale my si prostory uvnitř něho stále ještě neumíme dost dobře představit…

Galerie1 - Galerie2 - Galerie3 - Galerie4

Sotva se dům začal stavět, celkem náhodou jsem v montážní dokumentaci našel dost zásadní chybu. Projektant vycházel z mého požadavku, aby vnější rozměry domu, navržené v projektu pro stavební ohlášení (a odsouhlasené sousedy), zůstaly zachovány. Nastal ovšem případ, kdy už nebylo správné tyto rozměry dodržet, ale projektant buď tento fakt přehlédl nebo z nedostatku času tuto situaci před námi zatajil.

Strop v obývacím pokoji by totiž měl být v místě pod hřebenem střechy vodorovně zaklopen tak, aby zaklopení bylo přesně stejně široké jako galerie před vstupem na půdu. Je to vidět z následujícího obrázku:

V montážní dokumentaci došlo ke zvýšení tloušťky podlahy v přízemí, stropu i střešní konstrukce, a to, co bylo navrženo v projektu pro stavební ohlášení, se do domu nějak nemohlo vejít. V důsledku toho vyšlo vodorovné zaklopení výrazně užší než galerie, a kdybychom si toho nevšimli, mohl obývák vypadat takto:

Okamžitě jsem problém popsal a zaslal mailem do Penatusu. Napadlo nás jediné jednoduché řešení - snížit strop o cca 100 mm, tím by se vodorovné zaklopení patřičně rozšířilo. Taková úprava by ale vedla ke snížení dveří na půdu a tím pádem k mnoha ošklivým boulím na mé hlavě. Pan Růžička v Penatusu byl velice vstřícný a doplnil toto řešení o zvýšení celé střechy v místě nad stropem, takže snad všechno dobře dopadne a boule nebudou.

Projektant cítil máslo na hlavě a rychlostí jemu vlastní opravil dotčené výkresy, a teď už se podle nich staví. Plyne z toho jedno poučení - ať už stavíte dům jakýmkoli způsobem, není čas odpočívat. Stále je potřeba studovat projekt, snažit se všemu porozumět a pečlivě se zabývat všemi detaily. Nikdo není neomylný a nelze ani doufat, že dokumentace, podle které se staví dům za vaše tři milióny, bude bez chyb. A vy je musíte objevit. Čím později se na problém přijde, tím méně bude možností ho správně vyřešit (nebo i žádná).