Dřevodomek

To, co jsem dosud o dřevostavbách napsal je asi vše, co jsme si předem nastudovali a z čeho jsme vycházeli při výběru dodavatele. Byl asi tak únor 2009 a Marcela našemu záměru ještě úplně nevěřila, takže počáteční průzkum byl víceméně na mě. Strávil jsem mnoho hodin na internetu hledáním firem, které se dřevostavbami zabývají. Překvapilo mne, kolik jich je. Většinou měly pěkně udělané webové stránky a všechny působily velmi profesionálně. Abych se nemusel zabývat všemi firmami, které jsem nalezl, vyloučil jsem ty, které montovaly předem připravené panely (později jsme si u některých ověřili, že montáž velkou technikou je na našem pozemku nereálná) a ty, které měly sídlo na druhém konci republiky (je zajímavé, kolik dřevěných firem sídlí třeba na severní Moravě…). Zbylo mi asi třicet firem, kterými jsem se začal zabývat hlouběji.

Snažil jsem se z obsahu stránek vyčíst cosi o charakteru představitelů firmy a o jejich spolehlivosti (jaká utopie!). Seznamoval jsme se s historií firem, zkoumal jsem, co kdo postavil, jaké jsou dispozice typových domů, jaká je ochota k úpravám typových dispozic a ke zcela individuálním projektům (jakým, jak už jsem správně tušil, bude ten náš). Kontroloval jsem údaje v živnostenském rejstříku a v obchodním rejstříku firem. Pátral jsem po informacích o používaných stavebních systémech a snažil jsem se posuzovat různé individuální přístupy. Dále jsem se pídil po parametrech, které by mě pomohli provést nějaké úvodní finanční rozvahy. Postupně jsem svůj seznam potenciálních dodavatelů zúžil asi na patnáct firem.

Na základě tohoto průzkumu jsme dospěl k několika zcela mylným závěrům:

• s výběrem dodavatele nebude žádný problém, všichni nám vyjdou vstříc s otevřenou náručí a postaví, co nám na očích uvidí
• vybereme jediného dodavatele, který postaví dům na klíč (studie, projekt, přípojky, základy, hrubá stavba, terénní úpravy, zpevněné plochy, koupelny, kuchyň, podlahy, vestavěný nábytek apod.). My se za tři měsíce prostě jen nastěhujeme do hotového, Marcela pověsí záclony a budeme bydlet.
• cena bude solidní, v běžně uváděném rozpětí od 18 do 30 tisíc Kč za m2 (dodavatel domů z bedniček od pancrfaustů posunul spodní hranici na 13 tisíc Kč), navíc redukovaná nedostatkem práce v období krize

Všechno vypadalo velmi jednoduše. Vypracoval jsem poptávku, ve které jsem celkem jasně písemně i graficky specifikoval, co máme a co chceme a potřebujeme a tu jsem pak postupně odeslal vybraným firmám mailem, některým i písemně. Dosud nevím, zda to vůbec mělo nějaký smysl. Paradoxní je, že jsme si nakonec vybrali dodavatele, který patrně mou poptávku ani nečetl a dokonce jsme od něho v této fázi výběru ani žádnou nabídku nedostali. Naše prvotní představy a požadavky byly natolik nepřesné (až naivní!), že musím smeknout klobouk před těmi firmami, které se jimi vážně zabývaly a nabídku pro nás připravily.

Dřevěný dům lze postavit mnoha způsoby. Konstrukce domu je vždycky tvořena sloupky, trámky, deskami a tepelnou izolací, ale existuje mnoho metod jak tyto prvky poskládat a pospojovat do jednoho celku a lze vybírat z velkého množství používaných materiálů.

Pionýrským způsobem stavění dřevěných domů je systém ‘Two by Four’, který se používal a používá v Americe a v Kanadě. Název je odvozen od profilu fošen (dva krát čtyři palce), které se při stavbě domů takřka výhradně používaly. V tomto systému se celý dům staví přímo na stavbě, fošny se spojují hřebíky, nejprve se postaví dřevěná konstrukce nosných stěn, pak střecha včetně krytiny, potom vše uvnitř domu a nakonec se dům dokončí z vnějšku.

Tento systém má mnoho modifikací. Původní rozměr fošen se nedodržuje, některé firmy se chlubí tím, že ke spojování prvků používají šrouby místo hřebíků, nebo že je spojují tesařsky. Na našem trhu působí firma, které domy montuje z desek, které jsou vyrobeny z lisované slámy. Při výběru dodavatele jsme narazili dokonce na firmu, která nosnou konstrukci stěn staví z bedýnek od pancrfaustů. To je vyloženě kuriozita, ovšem i takový dům patrně funguje, vypovídá o tom počet domů, které tato firma už postavila (i když - v krátkém období!).

Všechny stavební systémy typu Two by Four mají tyto společné parametry:

• dům se v terénu montuje ze základních prvků, obecně nic není připraveno předem
• vysoká variabilita: lze realizovat jakoukoli dispozici a libovolné detaily, změny lze provádět i přímo na stavbě
• ke stavbě není potřeba žádná velká mechanizace, staví parta třech nebo čtyřech lidí, potřebují zpravidla jen ruční nářadí
• stavba se snadno kontroluje: montáž postupuje relativně zvolna, je možné sledovat provádění detailů, dohlížet na kvalitu
• dům se staví 2 až 6 měsíců (podle velikosti, složitosti, počasí apod.)

Většina dřevěných domů se staví montáží různě velikých a různě komplexních panelů, které jsou předem připraveny ve výrobní hale. Většina proto, že je to prostě rychlejší než letmá montáž. Panely se vyrábějí bez ohledu na to, jaké je venku počasí, práce probíhají za masivní podpory mechanizace a automatizace. Na stavbě je hrubá konstrukce domu smontována za pár týdnů nebo u dní. U nás tento způsob stavby vůbec nepřipadal do úvahy, protože náš úzký pozemek použití velké montážní techniky téměř vylučuje. Takže jsem tuto oblast zase až tak moc nezkoumal. Musím ale napsat, že jsem velmi konzervativní a vždy bych asi šel cestou letmé montáže, která se používá více jak sto let a je tedy patrně velmi dobře ověřeno, že domy takto postavené spolehlivě fungují. Do panelu člověk nevidí a připadalo by mi to jako kupovat zajíce v pytli.

V uzavřeném prostoru vzniká vlhkost odpařováním vody z lidí, z kytek, při vaření, uklízení apod. Tato vzdušná vlhkost se nějak musí dostat z domu ven - např. otevřenými okny nebo ‘prosakováním’ skrz konstrukci stěn. Pokud vlhkost nemá možnost uniknout mimo dům, může být zdrojem problémů. Vzdušná vlhkost (pára) se sráží na chladných plochách (typicky na okenních sklech, v rozích místností u vnějších stěn, kde jsou tepelné mosty apod.) a umožňuje bujení plísní.

Klasické materiály (cihly, tvárnice apod.) jsou dobře prodyšné a umožňují přirozený odvod par z vnitřku domu do exteriéru. Naprosto fatální úpravou dobře fungujícího cihelného domu může být ale např. zateplení neprodyšným materiálem, např. polystyrénem. Pára prochází zdivem a může se srážet někde uvnitř zdiva nebo ve spáře mezi zdivem a polystyrénem a plísně pak vyrůstají v místě, kde to nelze kontrolovat. Beton je zcela neprodyšný a paneláky tedy vyžadují důsledné větrání.

U dřevostaveb může být vzdušná vlhkost nejen zdrojem plísní v interiéru, ale pokud se dostane do dřevěné nosné konstrukce a nemá možnost se odtud odpařit, může vést i k trvalému poškození domu. Dřevěný dům musí být správně navržen a pečlivě postaven tak, aby dřevěná nosná konstrukce byla proti vlhkosti maximálně chráněna.

Dřevěné konstrukce domů se z hlediska boje s vodní párou provádějí ve dvou systémech - difúzně otevřené a difúzně uzavřené. Starším systémem jsou domy difúzně uzavřené. V těch je nosná konstrukce domu od vnitřku domu oddělena zcela neprodyšnou fólií (běžně se používá termín parozábrana) a od vnějšího prostředí vrstvou neprodyšné tepelné izolace - typicky polystyrénu, takže by dřevo mělo být teoreticky zcela v suchu. Prakticky je ale obtížné zajistit, aby fólie byla skutečně neporušená, ve spojích spolehlivě přelepena apod.

Modernějším způsobem je umožnit páře odchod z domu na molekulární úrovni - difúzně stěny otevřít. Místo parozábrany se používá tzv. parobrzda (dřevotřískové nebo jinak OSB desky), která povoluje určité ‘dýchání’ domu a propouští molekuly vody z vnitřku budovy ven. Protože se tedy trochu vlhkosti dostává k nosné dřevěné konstrukci, musí být z vnější strany stěny umožněno její následné odpařování. Veškeré vnější vrstvy stěny a zejména tepelné izolace musí být propustné. Zásadní chybou by bylo použití polystyrénu, musí se izolovat dražším materiálem - prodyšnou minerální vatou nebo dřevovláknitými deskami. I omítka musí být paropropustná.

Ani difúzně otevřené systémy neřeší odvod vodních par zcela. Dřevené domy jsou (nebo by měly být) velmi pečlivě utěsněny, aby se využilo jejich skvělé tepelné izolace. Z hlediska vlhkosti prostředí v interiéru je nutno se chovat stejně jak v difúzně uzavřeném, tak v difúzně otevřeném domě - v obou systémech je nutno dostatečně větrat.

Přemýšlením o parobrzdách a parozábranách jsme ztratili velmi mnoho času, nenašel jsem žádné porovnání, ze kterého by jeden systém vyšel výhodněji něž ten druhý. Nakonec jsme se rozhodli pro systém difúzně otevřený, ale žádné jasné argumenty pro to nemám, jen takové vnitřní nutkání a nechuť bydlet v igelitovém pytlíku. V zásadě si myslím, že je jedno, jaký systém zvolíte, mnohem důležitější je výběr dodavatele, který dům svědomitě navrhne a postaví.

Zatímco ve světě (i v Evropě) se ze dřeva staví celkem běžně, u nás stále výrazně převažují klasické technologie. Je to dáno nedůvěrou jak laiků (kteří celý svůj dosavadní život strávili v paneláku nebo ve zděném domě), tak bohužel i odborníků (kteří jsou ovlivněni tím, co je ve škole naučili v době cementové a betonové). Dřevěné domy se začínají prosazovat až v posledních letech, protože se zdražují energie a zvyšuje se zájem o bydlení v domech nízkoenergetických (s nízkou spotřebou energie) a pasivních (téměř bez spotřeby energie na vytápění a ohřev vody). Takové domy lze snadněji realizovat jako dřevostavby.

Zjednodušeně lze napsat, že jediným (ovšem velmi podstatný) rozdílem mezi zděným a dřevěným domem je konstrukce stěn domu. Všechno ostatní (základy, stropy, krov, střecha, okna apod.) může být provedeno shodně nebo velmi podobně u obou druhů staveb, ale stěna je to, co dřevostavbu dělá dřevostavbou. Stěna zděné stavby se staví z materiálu (cihla, tvárnice, malta apod.), který tepelně málo izoluje a přímo tedy vytváří tzv. tepelný most, kterým bez výrazného odporu prochází teplo z domu ven a naopak. Proto je nutné zdivo ze strany exteriéru plošně izolovat (polystyrénem, minerální vatou apod.), aby tepelné ztráty domu nebyly příliš velké - aby bylo v domě teplo. Stěna dřevostavby je tvořena dřevěnou rámovou konstrukcí (svislé sloupky a vodorovné trámky) a prostor mezi dřevem (které samo o sobě izoluje podstatně lépe než např. cihla) je zcela vyplněn tepelnou izolací. Takovéto nosné ‘jádro stěny’ se pak ještě izoluje zvenku a většinou i zevnitř. S nadsázkou lze napsat, že materiálem stěny je pouze tepelná izolace (i když v dřevostavbě se dřevo paradoxně považuje za tepelný most).

Výborná izolace stěn pak má samozřejmě vliv i na ostatní konstrukce. Dům musí být vyvážen jako celek, nemá smysl izolovat stěny, když by teplo unikalo podlahou, střechou nebo okny. Proto mají dřevostavby více izolace v podlaze a ve střeše, proto se velmi často používají okna s trojitým zasklením, proto se při stavbě pečlivě dbá na zajištění vzduchotěsnosti domu a celistvosti tzv. tepelné obálky domu. To vše dům sice prodražuje, ale to, co investujete do stavby, se pak postupně vrací v úsporách za energie. Doba návratnosti těchto ‘vícenákladů’ je nejasná, je příliš mnoho parametrů, které jí ovlivňují a veškeré výpočty mohou být za rok zcela nesmyslné, protože pohyb ceny energií nelze než hrubě odhadnout.

Pokusil jsem se shrnout (podle mne) nejdůležitější parametry (nejenom výhody) dřevostaveb:

Výborná tepelná izolace
Dřevostavba izoluje podstatně lépe, než dům z klasických materiálů - viz výše.

Nízká akumulace tepla
Když v zimě zatopíte ve zděném domě, musíte ho nejprve ‘vytopit’, abyste v něm měli pocit tepla. Studené stěny zprvu odebírají teplo z prostoru - akumulují ho. Když přestanete topit, budou stěny teplo dlouho vydávat zpět do prostoru - to může být příjemné. Když bude v létě slunce pražit na zděný dům, stěny se rozpálí, v noci budou sálat a vám bude horko celou noc - to příjemné není. Stěny dřevostavby akumulují velmi málo, když zatopíte, hned je teplo, když večer po horkém dni vyvětráte, hned budete mít v domě chladněji. Odborníci se neshodují v tom, zda se jedná o výhodu nebo nevýhodu. Já, člověk panelákový, to považuji za nespornou výhodu.

Problémy s vlhkostí
Dřevu vadí vlhkost, to je zřejmé. Vlhké dřevo může hnít a plesnivět. Dřevostavby je proto nezbytné pečlivě utěsnit, aby se do dřevěných konstrukcí nedostávala žádná vlhkost, popř. umožnit, aby se proniklá vlhkost dostala z konstrukce zase ven - aby se někudy odpařila. Ne každý dodavatel se dokáže spolehlivě vypořádat s touto specifikou dřevostavby…

Úspora prostoru
Nižší tloušťkou obvodových stěn výrazně šetříte prostor. Budeme-li uvažovat, že stěna dřevostavby je o 25 cm tenčí než stěna zděného domu, pak např. na půdorysu domu 8×16 metrů ušetříte 12 m2 - to je plocha naší ložnice.

Vzhled domu
Dřevostavba může vypadat zcela stejně jako zděný dům, tj. může být zvenku i zevnitř omítnuta. Je pravda, že moderní dřevostavby jsou často prezentovány jako stavby s plochou nebo pultovou střechou, s poněkud extravagantním vzhledem a s dřevěným obkladem fasády. Opakuji to, co jsem psal výše - dřevostavba je dřevostavbou tím, co je skryto uvnitř stěn, navenek to nemusí být vidět. Dřevěnou fasádu může mít i dům zděný.

Rychlost stavby
Hrubá vrchní stavba domu je dokončena asi za dva až tři měsíce. Existují i firmy, které montují z předem připravených panelů a dům postaví za pár týdnů. Velkou výhodou dřevostavby je, že vše se dělá ’suchým způsobem’, takže stavět lze i v zimě.

Životnost
Názory na životnost dřevostavby se velmi různí, zásadně ale záleží na tom, jak kvalitně je dřevostavba postavena a jak účinně je chráněna proti účinkům vlhkosti. Znovu opakuji - na každý tesař dřevostavbu zvládne i když je to jen práce s pilou a zatloukání hřebíků. Životnost dřevostavby se běžně uvádí v rozmezí 80 až 100 let. Dřevěný dům se určitě nedožije tak vysokého věku jako zděná budova nebo panelák, ale když uvážíte, jak bydleli naši předkové na začátku dvacátého století, dáte mi za pravdu, že životnost domu je nepodstatným parametrem. Otázka není, zda v domě někdo bude moci za sto let bydlet, ale zda o to vůbec bude mít zájem.

S Marcelou jsme oba stavaři, ale navrhováním domů takřka nedotčení. Vše, co známe, si pamatujeme ze střední školy, na vysoké už to bylo úplně o něčem jiném. Výuka byla tehdy zaměřena převážně na klasické technologie. O dřevu jsme se také učili, ale spíše okrajově a ještě do letošního ledna jsem si pod pojmem ‘dřevostavba’ představoval spíše chatu u Sázavy, kůlnu na nářadí, altán na zahradě nebo psí boudu, rozhodně jsem neměl ani potuchy o technologiích moderních dřevěných domů.

V souvislosti se stavbou domu se asi každému vybaví naprostá klasika - pálené cihly. Z těch jsou ovšem obvodové stěny tlusté 45 cm a ani taková stěna neplní požadavky normy na tepelnou izolaci, takže je potřeba počítat např. s tloušťkou 55 cm nebo více. Začal jsem na internetu hledat alternativní stavební materiály (asi nejvhodnějším zdícím materiálem v této době se mi zdají porobetonové tvárnice Ytong Lambda, při tloušťce stěny 38 cm - bez omítky - už není nutná žádná další tepelná izolace a norma je splněna) a tak jsem poprvé narazil na dřevostavby.

Když jsem zjistil, že dřevostavby mají stěny tlusté 30 cm i méně a že přitom tepelně izolují až nesrovnatelně lépe než domy z klasických materiálů, byla volba jasná. Tak jako kanalizační přípojka vyvolala stavbu domu, tak úzký pozemek byl rozhodující pro výběr stavebního systému. Ostatní výhody, ale i nevýhody dřevostaveb jsem se dozvídal později, nicméně si stále myslím (zatím je ovšem postavena jen základová deska…), že jsme vybrali správně.