Dřevodomek

(duben 2009)

Ozval se mi člověk, kterého se týkají některé moje články, a byl rozladěn tím, co jsem o něm a o jeho firmě napsal. Vše jsme si ‘vyříkali’ prostřednictvím e-mailu a ukázalo se, že se jednalo o nedorozumění, jehož hlavní příčinou ovšem byla forma a zkratkovitost mého textu. Články formuluji s úmyslným nadhledem a některá fakta a události uvádím bez dostatečného vysvětlení. Přestože v úplně prvním článku svůj blog prezentuji jako zdroj informací a zkušeností pro mě podobné stavebníky a investory, hodně často asi píšu jen pro sebe a pro příbuzné, kteří mne znají a správně si domyslí, co je třeba jen naznačeno. A pokud si nedomyslí, mohu jim to osobně vysvětlit.

Nechci nikomu škodit. Pokud mám k něčemu nebo k někomu výhrady, napíšu to přímo a budu na tom trvat. Mnoho škody ale vzniká při čtení ‘mezi řádky’. Text může vyznít nepatřičně, kriticky nebo hloupě - prostě jinak, než jak jsem ho chtěl napsat. Budu se nadále snažit formulace pečlivěji promýšlet, aby k nedorozumění nedocházelo a zkusím v tomto smyslu opravit i to, co už jsem stvořil. Pokud se mezi vámi, kteří moje články čtete, najde někdo, kdo nesouhlasí s tím, co píšu, nebo se tím cítí neprávem poškozen, ozvěte se. Napište i v případě, že zjistíte, že na blogu uvádím nějaká nesprávná fakta, kterými bych mohl čtenáře mystifikovat (zejména, když píšu o něčem, čemu tak úplně nerozumím). Rád se nechám poučit a články upravím.

(duben 2010)

Jak tak pořád prolézám rozestavěný dům a všechno kritickým zrakem prohlížím ze všech stran, nalezl jsem problém. Při pohledu od vrat směrem podél domu dolů do zahrady jsem si všiml, že poslední tři až čtyři krokve nejsou v přesném zákrytu s těmi ostatními. Zprvu jsem si myslel, že se jedná o nějaký klam. Není to velká nepřesnost a člověk, který by žádný problém nehledal, by si nepřesnosti v délce (nebo poloze krokví) asi vůbec nevšiml. Později mne na tento problém znovu upozornil (asi nechtěně) stavbyvedoucí, pan Hromas, ten se ale domníval, že je křivě osazen okap a chystal se u klempířů zjednat nápravu. Pak jsem viděl střechu při západu slunce a takto - proti prudkému světlu - byla nepřesnost krokví jasně patrná, dokonce jsem měl pocit, že se stav krokví zhoršil. Sondoval jsem věc u pana Strejčka, ten si problému dosud nevšiml, ale tvrdil, že konce všech krokví seřízl zcela přesně.

Vyhledal jsem všechny pořízené fotografie tohoto místa a když jsem do každé z nich nakreslil přímou linku procházející hranami na koncích krokví, bylo jasné, že se nejedná o žádný klam, ale že v tomto rohu střechy skutečně došlo k nějakému drobnému poklesu nebo k deformaci krokví:

Poslal jsem fotografie s patřičným komentářem celému Penatusu a stavbyvedoucí svolal na stavbu kontrolní den, který se konal včera. Zúčastnil se i majitel Penatusu, pan Růžička, a také projektant, pan Přibyl. Pan Strejček podél hrany krokví napnul provázek a víceméně se potvrdilo to, co bylo vidět z fotografií. Čtyři krajní krokve nezařezávají s ostatními, odchylka je cca 20 mm.

Zleva: pan Růžička (majitel Penatusu), pan Hromas (stavbyvedoucí), pan Matějka (investor)

Pokles krokví byl tedy potvrzen, ale jeho příčinu se nepodařilo odhalit. Konstrukce tohoto rohu domu je dost komplikovaná a i technologicky složitá. Dům zde stojí na konzole základové desky, která se také mohla maličko prohnout. Roh domu netvoří jediný prvek, jak by se dalo očekávat. Části stěn nad oknem a pod ním jsou propojeny sloupkem, který se montoval dodatečně jako součást rohového okna (a nadvakrát, protože poprvé se do připravených otvorů okna nevešla). Pozednice, která krokve podepírá v přesahu střechy je poměrně krátká a v době montáže nemusela být se stěnou dobře propojena.

Příčina ale není tak důležitá jako posouzení, zda se jedná o konečný stav nebo zda se průhyb krokví nadále zvětšuje. Do zápisu z jednání jsme zapsali, že Penatus na stavbě vyznačí nějaký pevný bod (patrně na zahradní chatce) a vzhledem k němu zaměří aktuální polohu základové desky a krajních krokví. Za dva týdny se hodnoty přeměří a pak se uvidí.

Celý tento proces jsem vyvolal, protože se mi zdálo, že se průhyb krokví zvětšuje. Potom jsem ale na fotografiích zkoumal, jak probíhala montáž této části domu, zda se někde nadá odhalit nějaké zjevná chyba, a zjistil jsem, že deformace byla patrná hned po seříznutí konců krokví. Fotografie vlevo zobrazuje krov jak vypadal 12.3. ráno, konce krokví ještě seříznuty nebyly. O den později 13.3. jsem byl na stavbě odpoledne, krokve už byly seříznuty a už nezařezávaly - je to vidět na fotografii vpravo:

Takže si teď spíše myslím, že k deformaci došlo dávno a patrně již nepokračuje. Nebo možná k žádné deformaci nedošlo a jen něco nebylo zcela přesně a dobře uděláno. Podobně se k problému staví i pan Růžička, jehož názoru důvěřujeme. Každopádně - ukáže se za dva týdny nebo za měsíc. Případná oprava nějakého problému by v momentální fázi stavby byla poměrně snadná. Příští týden se budou dělat sádrokartony a fasáda, a pokud by se potom zjistilo, že je nějaká oprava nutná, bylo by to pro Penatus hodně bolestné. Pro nás by to znamenalo jen určité zdržení.

Je ale jasné, že dřevěný dům se nutně bude chovat jinak než dům stavěný klasickou technologií. Dřevo určitou dobu bude vysychat, kroutit se, praskat a měnit tvar - je to jeho přirozená vlastnost. V důsledku toho může v domě docházet k popraskání nebo rozevírání spár mezi sádrokartonovými deskami, které bude nutné dodatečně a možná i opakovaně vyspravit. Víme to i ze zkušeností lidí, kteří v takových domech žijí. Tvar budou měnit i krokve, jejich konce jsou navíc vystaveny povětrnostním podmínkám, takže po čase bude každá krokev jiná a ty momentální nerovnosti se možná úplně ztratí.

(Velikonoce 2010)

Tenhle článek není o domě, takže ho číst nemusíte ;-) ale to, co se stalo, zapsat prostě musím.

Marcely maminka je po operaci srdce v lázních a my se rozhodli, že jí vymalujeme část bytu. První část bytu jsme svépomocí malovali loni a museli jsme při tom řešit těžké situace s loupáním staré malby a omítky. Proto jsme se letos rozhodli obrátit na malíře odborníka. Marcela navštívila údržbářskou firmu v ulici a tam dokonce malíře zastihla, takže se spolu zašli k babičce podívat, vypadalo to na jednoduchou a rychlou záležitost. O malíři Marcela řekla, že to žádný mudrc nebude, ale byl to celkem sympatický nekonfliktní člověk, tak se na malování dohodli.

Jsme slušní lidé, vstřícní, chápaví, tolerantní a trpěliví a proto je snad alespoň trochu pochopitelné, jakou dlouhou dobu jakou nám trvalo, než jsme sami sebe dokázali přesvědčit o tom, že není žádná šance, aby ten člověk svou práci dotáhl ke zdárnému konci, a napravil způsobené škody. Když si to zpětně promítám, měli jsme ho vyhodit hned, jak přišel.

Když je objednán malíř, každý čeká, že se objeví člověk se štaflemi přes rameno, v každé ruce kýbl se špachtlemi, škrabkami, štětci a štětkou (možná bude mít i novinovou čapku na hlavě), složí věci na podlahu a vrátí se ještě do auta pro barvu, tmel a spoustu dalšího materiálu a nářadí. Náš malíř přijel s hodinovým zpožděním a nikoli autem, ale vlakem, a neměl nic, než štětku. Když jsme se ho ptali, kde má materiál, odpověděl něco jako: “‘Si asi budu muset zajet koupit…”. To byl ten okamžik, kdy jsme si odpovídající reakcí mohli ušetřit spoustu času, nervů a peněz. Ale rozhodli jsme se, že ho necháme umývat stěny a strhávat staré tapety a Marcela vyrazila zakoupit Primalex.

Seděl jsem v místnosti vedle, abych ho při práci nerušil a jen jsem poslouchal, jak škube tapety. Po chvíli si k tomu začal nesrozumitelně brblat a nakonec mne zavolal, aby mi předvedl, jak to jde špatně, a že když se tapeta strhne, zůstává po ní zeď hodně hrbolatá, jak stržená tapeta bere s sebou i starou malbu. Vůbec mi nedošlo, že tapety nevlhčí a strhává je nasucho. Tvrdil, že vyspravit takovou zeď by zabralo týden (to jsem chápal) a navrhl tapety nechat a přes ně nalepit Pestruktu (ono se to teď jmenuje jinak, ale je to tapeta, která imituje omítku). To mě přišlo jako dobré řešení. Pestruktou umíme tapetovat sami, ale proč nevyužít profíka, když už ho tady máme. Na dotaz, zda také tapetuje, jen zabručel: “Jasně, to dělám, normálně…”. Tak jsem zavolal Marcelu a vyměnili jsme si role, protože k Primalexu přibyly ještě tapety, lepidlo a stěrka a takovýto nákup už si žádal chlapskou sílu.

Mezi pokoji měla babička ve stěně prostup, je to starý dům, plynová kamna jsou jen v jedné místnosti a prostupem se teplo šířilo i do druhé. Prostup jsme loni zazdili ytongovými tvárnicemi, ale z jedné strany zůstal nezačištěn. Z domova jsme přivezli zbylou suchou omítkovou směs, kterou jsme malíři předložili, aby se o otvor odborně postaral. Ten ovšem přišel s nápadem, že do stěny v místě otvoru vloží kus sádrokartonové desky, protože pak nebude nutné čekat na ztvrdnutí omítky. Desku ovšem neměl, ale slíbil jí dopravit následující den. To nám přišlo jako přijatelné řešení.

Odpoledne začal malovat stropy. Za dopoledne, během kterého malíř vlastně vůbec nic neudělal, už jsem byl totálně zblblý a vůbec mi nedošlo, že stěny před malováním vůbec nemyl. Spokojeně jsem poslouchal, jak čvachtá štětka a byl jsem rád, že se konečně něco děje. Pak začal tapetovat. Nejdřív telefonicky sháněl nějakého kamaráda na pomoc (v jednom se tapetuje špatně…) a pak se do toho pustil sám. Mou asistenci odmítal, chvíli jsme se kolem něho motal, ukázal jsem mu, jak novinami naměřit na tapetě pravý úhel (tu první stříhal zcela nakřivo), ale pak jsem ho nechal, vždyť je to profík, však si poradí.

Večer se na mnoha místech malba začala loupat, průběžně to opravoval, ale chyba byla, že jsme ho nepřiměli k pečlivé přípravě stěn ještě před tím, než vzal štětku do ruky. Ještě hůře ovšem vypadaly tapety, lepidlem totiž natíral pouze stěny a na ně (je to neuvěřitelné!) pokládal suchou tapetu. Ta lepidlem zvlhla, a visela na stěnách jako bílé vlnobití. Vše zhoršil ještě tím, že čerstvě přilepené tapety hned natřel Primalexem, patrně vše chtěl dodělat v jednom dni. Ptal jsem se ho, zda se mu to zdá být v pořádku, ale reagoval jen vcelku klidným prohlášením: “‘Se vypne…”. Bylo pozdě a dohodli jsme se, že všechno, co bude potřeba, v neděli opraví. Na odchodu si vyžádal zálohu. Opravdu to nebyl žádný myslitel, nebyl ani schopen si spočítat plochu místnosti, natož na základě toho stanovit nějakou cenu. Dali jsme mu zálohu 1000 Kč. Myslím, že tolik práce tam asi skutečně odvedl. I když jsou stropy šmouhovaté, přece jen jsme rádi, že jsme je sami malovat nemuseli.

V neděli ráno k babičce jela Marcela. Malíř měl přijet v deset hodin, ale Marcela tam strávila skoro celé dopoledne sama, než si všimla na mobilu zprávy, že malíř dorazí až po obědě - je to prý práce už jen na pár hodin. Výsledek jeho sobotního úsilí jsem znal jen z vyprávění Marcely, ale ani samotná oprava spáchaných škod rozhodně na pár hodin nebyla. Hned jsem malíři volal, ale nehnul jsem s ním, hlídal děti, manželku asi poslal, ať si něco za tu včerejší tisícovku koupí.

Odpoledne jsme jeli za babičkou do lázní a Marcelu vystřídala její sestra Lída. Malíř místo v jednu přišel až někdy ve čtyři. Opravil malbu tam, kde se objevily praskliny a dolepil tapety. Když jsme se kolem šesté vrátili, jeli jsme hned Lídu vysvobodit. Byla úplně vynervovaná a skoro brečela. Malíř už dávno skončil, ale setrvával v bláhové iluzi, že by snad mohl ještě dostat něco zaplaceno.

Výsledek byl děsivější, než jsem si ho představoval. Kocoury na předem neumytém stropě byly naprostým detailem, který jsme pod vlivem dalších (doslova) čuňáren vůbec neregistrovali. Tapety kolem celé místnosti vysely v bohatých záhybech, nebyla nijaká šance, že by se mohly vyrovnat. Nahoře tapety začínaly až o dva centimetry v jiné výšce, podle toho, jak zrovna se je malíři podařilo z role ustřihnout. Pásy Pestrukty se tapetují na sraz vedle sebe. Náš malíř zvolil přesah až několik centimetrů, ale i přesto byly tapety na stěně viditelně šikmo. Pravé úhly, svislé a vodorovné linie byly pro našeho malíře zcela neznámými pojmy. Okolo zárubní byly tapety jako otrhané. Některé pásy malíř při pokládání přetrhl, ale stejně jen na stěnu nalepil. Tapety byly navíc zoufale flekaté, protože jejich nátěr byl proveden zcela lajdácky.

Vrcholem bylo ‘začištění’ prostupu mezi stěnami sádrokartonem. Malíř si skutečně kus sádrokartonové desky přivezl (snaha nechyběla), ale ta byla nějak tlustější takže se do prostupu nevešla. Přesto jí do otvoru vlepil, klidně jí přetapetoval a vůbec mu nepřišlo divné, že tak na stěně vytvořil docela mohutnou a nevzhlednou bouli.

Tak jsem mu vynadal, řekl jsem mu, že tu zálohu mu necháme (za ten strop), ale že žádné další peníze od nás nedostane. Nijak se ho to nedotklo, netvářil se dotčeně ani vztekle, ale spíše nechápavě, asi vůbec nerozuměl naší nespokojenosti, patrně byl se svým dílem nadmíru spokojen. Hrozně mi připomněl jednoho Egypťana, který se k nám přidružil při prohlídce hrobky v Údolí králů a ukazoval na stěnách popsaných hieroglyfy: “Dog… men… snake… bird…”, pak se obrátil ke mně, natáhl ruku a s výrazem obrovských zásluh plynule navázal: “…bakšiš…”. Jenže ten Egypťan alespoň nic zlého neudělal, zatímco náš malíř tam stál, čekal na bakšiš a přitom pokazil, na co sáhl. Všechno mu sepnulo až poté, co mu Marcela asi potřetí řekla nashledanou. Pevně doufám, že to nemyslela vážně.

Takže, tak jsme strávili krásné a slunečné velikonoce. Dva dny jsme kontrolovali malíře - tupce a diletanta - a na velikonoční pondělí jsme opravovali, co spáchal.

(březen 2010)

Zatímco stavba konstrukce domu probíhá víceméně kontinuálně, profese se dějí na pokračování. V první fázi proběhlo to, co už je nyní skryto v podlaze - podlahové guly, podlahové kanálky vzduchotechniky, teplovodní potrubí ke koupelnovým žebříkům a část trubek k solárním panelům.

Po dokončení anhydritových podlah znovu nastoupili instalatéři a nově i elektrikáři, aby instalovali všechny rozvody, které budou skryty ve stěnách pod sádrokartony (SDK). Vzniklo nepřehledné bludiště trubek a kabelů, kterému jsme se zatím ani nesnažili porozumět. Spíše bylo důležité udělat co nejpřesnější dokumentaci průběhu všech instalací, abychom i po zakrytí SDK věděli, kde nesmíme věšet obrázky, abychom nenavrtali nějaký kabel nebo trubku. Udělali jsme pro tento účel téměř 250 fotek a ještě se chystáme pro jistotu všechno také nafilmovat. Fotky nejsou moc zajímavé a jsou srozumitelné jen v pořadí, jak jsme je pořizovali, vypadají asi takto:

Instalatéři byli na stavbě asi dva dny. Stihli udělat i tlakovou zkoušku potrubí. Hlavní uzávěr vody s nějakým zařízením, které upravuje tlak vody (a zjistilo se, že ve vodovodním řádu je skutečně tlak nepřiměřeně vysoký) a filtruje nečistoty, máme ve spíži. V technické místnosti bude uzávěr vody s odvzdušňovacím ventilem pro kohoutek na zahradním sloupku.

Instalace odpadu a vody pro umyvadla a záchody si vyžádala postavit i základ přizdívek pod okny v obou koupelnách. Instalatéři vyřešili i sloupek na zahradě a nabídli nám do jímky čerpadlo EASYPUMP E-DEEP 1000, které funguje trochu jako domácí vodárna - spouští se pouhým otevřením kohoutku a dokáže vyvinout dostatečný tlak, aby se hadicí dalo stříkat i v horní části pozemku. Nabídku jsme přijali i když je čerpadlo docela drahé, zatím ho ale nemáme, bude se instalovat později.

Elektrikářské práce trvaly déle než týden - odpovídá tomu i množství instalovaných kabelů. Elektrikáři od nás dostali výkres, do kterého jsme zakreslili umístění všech vypínačů, zásuvek apod., ale nejsme schopni zkontrolovat, zda je všechno tak, jak jsme to navrhli. Navíc během instalace se prováděly různé změny, některé na popud elektrikáře, jiné jsme dělali sami, protože teprve na místě jsme přišli na to že původně navržené umístění není vhodné - např. vypínač světla nad schody by byl zcela schodištěm zakryt.

Elektrikář udělal jednu dost drsnou chybu. Aby mohl umístit vypínače podle našeho návrhu, vykroužil díry pro tělesa vypínačů v jednom ze sloupků, které podpírají vrcholovou vaznici, čímž jeho průřez zmenšil na cca polovinu. Koukal jsem na něho, když tu hrůzu páchal, ale nedošlo mi to, takže svou práci dokončil a pak teprve si sám všechno uvědomil. Na jeho omluvu musím napsat, že konstrukce našeho domu je opravdu dost komplikovaná a na první pohled vůbec nemusí být jasné, jak staticky funguje, který shluk fošen je nosným sloupkem a který nikoli. Pan Strejček do vzniklého otvoru vlepil fošnu a tím problém celkem elegantně vyřešil.

Při instalaci elektrických rozvodů se objevila ještě jedna šlamastika. Zatím to není zcela definitivní, ale s velkou pravděpodobností bude nutné zbourat sloupek, ve kterém je skříňka s hlavními jističi - do stávající skříňky se patrně nevejde vše, co bude náš dům vyžadovat. S tím souvisí i vlastní připojení elektřiny od ČEZu, které je skryto ve skříňce na betonovém sloupu před vraty. I tato skříňka, která je totálně prorezlá a děravá, by se totiž měla přestěhovat do sloupku na zem. To by vyžadovalo jakousi součinnost ČEZu a tudíž patrně i nějaké zdržení.

Galerie1 - Galerie2 - Galerie3

Postupně mi dochází, proč dodavatele rádi dělají jen hrubou stavbu a do kompletací se jim moc nechce. Ten důvod je koordinace prací. Dokud se stavěla hrubá stavba a makala jen pracovní četa Penatusu, probíhalo všechno rychle a přehledně. S nástupem profesí nastaly zmatky. Většinou nebylo jasné kdy kdo nastoupí, takže občas se na stavbě sešlo více profesí a navzájem si tak trochu překážely. Tím nechci říct, že by v důsledku toho něco dělali špatně, ale vedlo to k určitému chaosu, na který jsou ovšem všichni (až na mne) zřejmě zvyklí.

Zatímco hrubá konstrukce domu se staví třeba tři měsíce, profese trvají řádově dny a je tedy jasné, že dodavatel domu musí řešit profese subdodávkami. Zejména malé firmy by instalatéry, elektrikáře apod. trvale neuživily. Profesanti pracují pro více firem a stavbyvedoucí je musí předem domlouvat, čekat až jinde skončí a přizpůsobovat jim dění na stavbě. Většinu prácí navíc nelze provést najednou, profesanti musí dát prostor jiným profesantům a na stavbu se vrací několikrát, což vše ještě více komplikuje. Proto dodavatelé obvykle koordinují stavbu jen s těmi nejnutnějšími profesemi. Čím více profese souvisí s dokončováním domu, tím složitější bývá jejich koordinace a tím více se jí dodavatel vyhýbá.

Sami si to dost užíváme (a ještě budeme užívat) při plánování kompletací - dlažby, obklady, koupelny, kuchyň, terénní úpravy, plot, zabezpečení apod. Nejsložitější jsou asi dlažby a obklady a ty souvisí s koupelnami a kuchyní. Dodavatel by samozřejmě potřeboval přijet a udělat všechno najednou, ale to je vyloučeno. Nejprve musí udělat dlažbu a obklad v technické místnosti, aby vzduchaři mohli instalovat rekuperační jednotku a všechnu ostatní technologii. To se ale dá udělat až po sádrokartónech. Zděný sprchový kout by se měl postavit před sádrokartóny, aby byl ukotven do rámové konstrukce domu. Vana se instaluje a obezdívá až po sádrokartónech. Obklad stěny za kuchyňskou linkou se bude dělat až po instalaci kuchyňské linky, ale tu nelze instalovat, dokud nebude hotova dlažba podlahy v kuchyni. Aby se v kuchyni dala pokládat dlažba, musí jiný dodavatel nejprve instalovat podlahové topení. To by nejraději položil v celém domě najednou (i v koupelnách), ale nemělo by se po něm moc chodit. Jezero ve sklípku a před ním začíná stavbě vadit, nelze např. osadit zárubeň a dveře do sklípku. Už jsme sjednávali odvodnění, ale stavbyvedoucí nechce bourat lešení, které potřebuje pro fasádu. Sokl pod fasádou je nutné izolovat polystyrénem a zkrášlit marmolitem, ale to se předtím se musí odebrat zemina podél základových stěn, ale to nelze udělat dokud kolem domu stojí lešení. Dodavatel zabezpečení čeká, až se budou dělat sádrokartóny. Musíme mu dát včas vědět, aby ve vhodnou natahal svoje dráty, protože zatím má strach, že by mu je někdo poškodil. Když ten správný okamžik prošvihneme, pod sádrokartóny už se nedostane.

Takových závislostí a nutností dodržovat všelijaké požadavky a postupy je spousta a není úplně jednoduché udržet to všechno pod kontrolou. Občas to docela ‘leze na mozek’. Když se koordinace nedaří, stavění se protahuje. Nejlepší by bylo, aby všichni profesanti byli trvale na stavbě a čekali, až na ně přijde řada. Mohli by jen tak sledovat, jak ostatní makají a nebo by si dali na půdě šlofíka. Pak by všechno šlo rychleji. Ale nás naštěstí čas tolik netlačí a občas si musíme říkat, že vlastně o nic nejde. Když se něco nepodaří dobře zkoordinovat, tak se to prostě udělá později. Nejhorší smrt je z vyděšení…