Dřevodomek

září až listopad 2010

Od zprovoznění vzduchotechniky bojujeme v domě s podivným zápachem. Dům, který dosud celkem voněl dřevem, začal zapáchat. Dlouho jsme nemohli nalézt zdroj zápachu. Na radu technika, který vzduchotechniku instaloval, jsme začali v domě topit už v létě, abychom ho dokonale vysušili, ale nepomohlo to, spíše se to zhoršovalo. Později jsme zjistili, že zápach vychází z vetší koupeny, ale stejně jsme nemohli přijít na to, co ho způsobuje.

Nejprve jsem se domníval, že je cítit odpad, tak jsem postupně vzduchotěsně přelepoval všechny odtokové guly, odtoky v umyvadle a vaně i přepadové otvory - nepomohlo to. Naplno jsem zapínal podlahové topení a roztápěl topný žebřík - s žádným výsledkem. Marcela už zpočátku vyslovila podezření, že se nejedná o zápach z kanalizace, že je to cítit jako hlína. Měla pravdu, bylo to cítit, jako když vlezete do čerstvě vykopaného hrobu (ne, že bych to někdy zkoušel).

Teprve po dlouhé době jsem si všiml, že obkladačky pod výklenkem vany nejsou dobře vyspárovány a že zápach vzduchotechnika vytahuje těmito škvírami zpod vany. Byla to asi ta nejhorší varianta. Po letitých zkušenostech s obezděnou vanou na Písnici jsem totiž usoudil, že dvířka v obkladu k sifónu vany nejsou zapotřebí, že v největší nouzi se rozbije jedna obkladačka a k sifónu se nějak dostaneme. Vůbec mne nenapadlo, že ta situace nastane tak brzy.

A tak jsem nechal v obezdívce vany vybourat otvor, aby se zjistilo, co se pod vanou děje. Nebylo to tak jednoduché. Vana je obezděná poměrně bytelně, bylo i složité vymyslet, kde otvor udělat.

I poměrně velkým otvorem je přístup pod vanu a k sifónu velmi omezen. Pod vanou jsme zjistili typické tropické klima, horko a extrémně vlhko. Zatím se domníváme, že vlhkost se pod vanu dostala netěsností v sifónu, ale nedalo se to určit s jistotou, protože mokré bylo úplně všechno. Když se do vany napustila studená voda, vlhkost se zespodu na vaně srážela a kapala na podlahu. Tvárnice Ytong se zdály celkem suché, ale vzhledem k jejich matriálu asi mohly pojmout obrovské množství vody, aniž to na jejich povrchu bylo znát. Pod baterií a kolem odtoku je na stěně pouze sádrokartón, původně zelený a teď zcela zarostlý hnědou plísní.

Prostor pod vanou jsme nechali otevřený a tou malou dírou se snažíme veškerou faunu vyhubit Savem proti plísni, použil jsem také sprej s desinfekci, kterou se čistí klimatizace v autě. Zpočátku to vypadalo dost beznadějně, přestože plíseň nebyla vidět, vlhko pod vanou zůstávalo a zápach přetrvával a byl ještě umocněn čpavým Savem. K vysoušení jsem zkoušel používat výfuk vzduchu z vysavače, ale to se neosvědčilo, vysavač se hrozně zahříval a musel se pouštět vždy jen na krátkou dobu. Před několika dny jsem si z práce vypůjčil malý ventilátor a ten zdá být dobrým řešením.

Když jsme doma, ventilátor běží trvale a teď se zdá, že se vlhkost pod vanou přeci jen snižuje. Za pár dní přijde obkladač, který vrátí zpět vykutanou obkladačku, ale necháme ji připevnit jen na magnety, aby nebylo složité ji vyjmout, bude-li to ještě třeba. Dál jsme se rozhodli do obezdívky vany vyvrtat dva velké otvory, jeden za klozetem dole, druhý za pračkou nahoře. Do otvorů později osadíme ventilační mřížky, aby byl prostor pod vanou stále odvětráván.

Ve vysušování budeme stále pokračovat, odhaduji, že nejméně jeden týden a pak ještě jednou zopakujeme akci Savo, asi koupím ještě nějakou další desinfekci ve spreji, protože tekutina ze spreje se lépe dostane i do míst za vanou, která musí zůstat trvale nepřístupná. Také jsem koupil extrémně absorpční granulát, který by měl vlhkost vstřebávat. Ten je teď pod vanou v plátěném pytlíku, zatím netuším, co se s ním děje, budu informovat později.

Každopádně z toho plyne jedno poučení - nikdy nenechávat žádný prostor zcela uzavřen bez možnosti kontroly. Takových prostorů je v domě samozřejmě více, např. zaklopení stropu nad obývacím prostorem, ale okolo nich jsou difúzně otevřené stavební konstrukce, které umožňují odchod vodních par ven z domu. Kolem koupelny je pod sádrokartónem parozábrana (igelitová fólie), takže vlhkost byla pod vanou zcela uzavřena bez možnosti jakéhokoli vysychání.

listopad 2010

Že je dům dobře tepelně izolován, poznáte brzy poté, co do domu vstoupíte. Nejen, že je v něm teplo, ale je teplý. V paneláku může být samozřejmě také teplo, ale když sáhnete na stěnu nebo v koupelně bosky šlápnete na dlažbu, hned ucítíte, kudy to drahocenné teplo utíká ven. V našem domě jsou stěny teplé i dlažba je teplejší než v paneláku a dokonce i vnitřní skla oken mají celkem přijatelnou teplotu.

Tyto vlastnosti jsou navíc podpořeny větráním s rekuperací tepla. Marcela si to dříve vůbec neuměla představit, ale myslím, že už pomalu přijímá ten fakt, že nebude moc nutné větrat okny a dveřmi a přesto bude uvnitř domu čerstvý vzduch. Vzduchotechnika zajišťuje permanentní nebo občasné větrání, aniž by to člověk zaznamenal, díky rekuperaci je ztráta tepla při větrání minimální. Za současných teplot, kdy je v noci nad nebo lehce po nulou a přes den nemrzne, dům téměř netopí. Občas se vyhřívání zapne, teplota se maličko zvedne a pak trvá hodiny, než se interiér zase ochladí tak, aby se topení znovu spustilo. Když jsme doma a zejména když Marcela něco kutí v kuchyni, nahrazujeme topení sami sebou a naší činností. Fakt to funguje. Když se v domě sejde více lidí, nastavuji vzduchotechniku na letní netopný režim a jenom větráme, aby nebylo příliš horko. V domě udržujeme teplotu 21 stupňů (termostat je v chodbě, v obývacím prostoru bývá teplota asi o jeden až o jeden a půl stupně vyšší).

Kupodivu se dům vyrovná i s dalšími zdroji tepla. Zkoušeli jsme dlažbu temperovat podlahovým topením (když se v domě sejde více jak 10 lidí, nemáme pro ně dostatek pantoflů…), dokonce jsme už vyzkoušeli i kamna. Z kamen jsem měl opravdu obavu. Bál jsem se přetopení interiéru a nutnosti větrat dveřmi na terasu, abychom se přebytku tepla zbavili, ale není to potřeba. Je to asi tím, že obývací prostor je vysoký, takže přebytečné teplo se drží u stropu a dole je stále příjemně. Marcela kamna moc chtěla, já si v duchu dost často říkal, že budou tvořit docela drahou bytovou dekoraci, kterou skoro nebudeme používat, ale už teď jí dávám za pravdu - hřát se u kamínek a koukat na plameny je fajn.

A ještě mám jeden poznatek. Z materiálů o dřevostavbách jsem vyčetl, že oproti klasickým stavbám podstatně hůře izolují zvukově. Takovou zkušenost nemám. Ale dosud jsem bydlel pouze v paneláku, kde bylo zřetelně slyšet jak soused tři patra nad námi sprostě nadává svojí manželce. V našem domě není zvenku slyšet téměř nic. V noci je z mého pohledu téměř absolutní ticho a to je fajn. Na druhou stranu je ale o to více slyšet technologie uvnitř domu. Vzduchotechnika je zcela tichá, proudění vzduchu v kanálcích je bezhlučné, ale občas se ozývají zvuky, které mne lekají, protože je zatím nedokážu žádnému konkrétnímu zařízení přisoudit. Zejména podivná jsou různá poměrně hlasitá cvakání, která vycházejí nejen z technické místnosti. Jednou v noci jsem stál a na ty zvuky čekal, abych jejich zdroj odhalil, ale technologie mne asi viděla a byla zticha, takže jsem nevydržel a šel zase spát. Zvukovou izolaci už ocenila i Marcela - moje chrápání se jí i za dvěma pootevřenými dveřmi zdálo poměrně tlumené…

listopad 2010

Někdy na přelomu říjen/listopad jsme v novém domě začali bydlet. Většinu věcí už máme v Tachlovicích, občas ještě přespáváme v dřívějším bytě, ale stále řidčeji. Zatím nemáme skoro žádný nábytek, jen k Marcele jsme (provizorně) nastěhovali část naší původní ložnice. Já spím na zemi (jen na matraci) a věci mám převážně v krabicích.

Odchod z Písnice, kde jsme naše (ovšem již dospělé) děti nechali svému osudu, nebyl a není zdaleka tak snadný, jak jsme si představovali. V minulém bytě jsme žili spokojeně mnoho let, vychovali jsme tam děti, měli jsme tam našeho milovaného pejska a vůbec to nebylo špatné bydlení. K tomu místu nás váže opravdu mnoho vzpomínek a je těžké se od toho všeho odtrhnout a znovu začínat jinde. Nejhorší je, že k odchodu do nového domu nás vůbec nic nenutí, jen ten fakt, že je dům hotov a že by nemělo žádný smysl nechat ho prázdný. Nelze se zbavit neurčitých výčitek svědomí, že odcházíme jaksi bez vážného důvodu. Myslí, že i děti to nesou špatně. Byli jsme na sebe zvyklí, večer jsme se setkávali, komunikovali jsme spolu nebo jsme alespoň společně čučeli na televizi. Byli jsme rodina a tu jsme teď trochu násilně rozdělili. Bude trvat dlouho, než tomuto novému stavu věcí přivykneme. A možná to na nás ještě více dolehne, až bude v domě opravdu všechno hotovo. Zatím totiž pořád něco kutíme a doděláváme.

Je neuvěřitelné, kolik drobných prací je stále potřeba udělat, ale zatím doma pracujeme s radostí. Jen je velká škoda, že se nekompromisně blíží zima. Chladno a déšť začínají znemožňovat práce venku na zahradě. Také silně postrádáme dovolenou, kterou jsme během roku na stavbě vyplýtvali. Hodně trpím skutečností, že není možné udělat všechno, co by bylo potřeba. Snad jako ještě žádný rok dříve se těším na jaro a léto. A zimu fakt nemám rád…

Galerie1 - Galerie2 - Galerie3 - Galerie4