Dřevodomek

Zatímco stěny klasického domu se staví přímo na izolovanou základovou desku (cihly do maltového lože, přesné tvárnice Ytong do vrstvy lepidla apod.) a nijak se s deskou nespojují, dřevěné stěny se musí k základové desce připevnit. To se provádí tak, že přesně v místech pod nosnou konstrukcí obvodových stěn i příček se položí správně široké fošny a přišroubují se k desce pomocí nerezových kotevních šroubů. Pod fošny se podkládá pásek Miralonu (to je stejná pěnová fólie, jaká se používá pod plovoucí podlahy), která zajistí přesné dosednutí fošen po celé jejich ploše.

Položení a kotvení prahů stěn trvá asi jeden den. Penatusu se to trochu protáhlo, protože půl dne museli odhrabávat sníh ze základové desky a z jejího okolí, za poslední dny ho v Tachlovicích napadlo asi 40 cm.

Po dlouhé době došlo k odhalení celé desky. Patrně se stalo to, co předpokládal pan Mráz z Telto PT - povrchová vrstvička desky se loupe v tloušťce cca 1 mm, vypadá to trochu, jakoby deska byla špinavá, jako tenký nános prachu. Vrstvičku lze snadno shrnout a pod ní je deska tvrdá jako beton. Stavbyvedoucí se nad tím nijak nepozastavil, považoval to za běžný stav. Přikrýt desku jen mikrotenovou fólií (což jsem měl v úmyslu) by asi nemělo žádný smysl, povrchová vrstva by zmrzla stejně. Při betonáži se totiž vždy na povrch betonu vyplaví tenká vrstva cementu s vodou, která je náchylná na mráz a vždycky má i nižší pevnost než skutečný beton pod ní. Stavbyvedoucí naopak velmi chválil kvalitu desky, zejména její přesné rozměry a rovinnost.

Položením prahů se na základové desce najednou objevil obrys všech místností a to mne dost vyděsilo. Kdybych si předtím na počítači nenaplánoval vybavení domu, nikdy bych neuvěřil, že se do něho vejde. Vím, že v ložnici budu mít ještě více jak metr na průchod kolem dva metry dlouhé postele, ale na stavbě mám dojem, že do té malé komůrky nedostanu ani samotnou postel. Chodba budí zdání, že v ní budeme muset chodit bokem. Výklenek pro vestavěnou skříň vypadá, že se do něho vejde tak maximálně složené žehlící prkno a ještě mu budou nožičky koukat. Co jsme si to vymysleli za domeček pro panenky?

Galerie

Člověk to tak nějak cítí, že do rodinného domu patří kamna. V našem domku jsou dokonce zcela nezbytná, protože budou jediným náhradním zdrojem tepla. Když totiž nepůjde proud, v domě nebude fungovat vůbec nic, nebude se topit, nebude teplá voda ani teplé jídlo. Ovšem správný důvod, proč si kamna pořídit, je ta pohoda u nich za zimních večerů, kterou si my, kdož jsme poznali jen obývací pokoje panelových domů, dokážeme představit pouze na základě našich pobytů někde na horských chatách.

I kamna se nám poněkud prodraží a je to typem domu, který stavíme. Konstrukce dřevostavby neakumuluje teplo, ale velmi dobře izoluje. Což v důsledku znamená, že teplo, které se uvnitř domu vyprodukuje zůstává téměř všechno v domě, dokonce ani není potřeba jím ohřívat stěny, které jsou (oproti např. cihelným) přirozeně teplé. Takže kamna v dřevěném nízkoenergetickém domě musejí mít velmi malý výkon. Běžně prodávaná kamna stojí sice např. jen 10 nebo 15 tisíc Kč, ale jejich výkon je tak velký, že by ihned po zatopení obývák zcela přetopila a vynutila by si větrání. Tuhle situaci dobře znám z jednoho dávného pobytu v Krkonoších, kde mne žár rozpálených kamen natolik omámil, že jsem se je pokusil umravnit kýblem vody. Naštěstí tehdy všechno dobře dopadlo, ale rozhodně takové řešení nemohu doporučit. Takže výběru kamen jsme se věnovali pečlivě.

Aby oheň v kamnech dobře hořel, vyžaduje dostatečný přísun kyslíku. Když kamna přiškrtíte, oheň bude skomírat, kouřit a bude hodně hrubého popela. Aby bylo možné kamna ‘zeslabit’, musejí mít promyšlenou konstrukci, která umožní kvalitní spalování i za přístupu malého množství kyslíku. Je třeba hlídat i další parametry. Kvalitní kamna mají tzv. přívod sekundárního (nebo i terciálního) předehřátého vzduchu, který čistí skleněný průzor do kamen a umožňuje v kamnech spálit i plyny a prach, (normálně by vše unikalo komínem). Levnější kamna jsou sálavá, takže teplo se do prostoru šíří přímo jejich sáláním. Moderní kamna jsou konvekční - jsou dvouplášťová a studený vzduch odspodu prochází mezi plášti, kde se zahřívá, a nahoře jej kamna ‘vyfukují’, takže vzduch po místnosti přirozeně cirkuluje a teplo se rychleji a rovnoměrněji šíří. Konvekční kamna nejsou na povrchu tak horká, jako sálavá. V dobře utěsněných domech bez vzduchotechniky by kamna měla mít přívod externího vzduchu, aby neodebírala kyslík z místnosti.

Prošel jsem katalogy asi patnácti výrobců kamen a skončil u dánského výrobce Morsø, většina jeho kamen je určena právě pro nízkoenergetické a pasivní domy a pro vytápění malých prostor. Jistou dobu jsme ještě uvažovali (hlavně Marcela) o kamnech dánské firmy Hwam. Viděli jsme je několikrát na výstavě a pán nám o nich vždy říkal, že se jedná o mercedes mezi krbovými kamny. Této charakteristice bohužel odpovídala i cena, takže po čase i Marcela zakotvila u Morsa.

Dlouho jsme měli vybrána maličká kamínka Morso 1412 (méně výkonná kamna jsem na trhu nenašel). Pak jsme se ale na ně byli podívat a zjistili jsme, že bychom kolem nich při zatápění museli lézt po kolenou, jsou totiž vysoká jen asi 70 cm. Navíc se vzhledem hodí spíše na chatu (kam jsou asi určeny). Takže jsme nakonec dali přednost trochu větším (95 cm) a hodně dražším (a asi i elegantnějším) kamnům Morso 6148. Na jedné výstavě jsme na ně uhádali slevu 10% a včera jsme využili volného dne (předání stavby) a zajeli jsme si je zarezervovat na konec února. Momentální počasí k nákupu kamen vyloženě láká, v Praze teď leží skoro 20 cm čerstvého sněhu.

DNES. S hrdostí a nadšením píši toto slovo, neboť poprvé a snad ne naposledy budu popisovat to, co se stalo právě DNES. Dohnal jsem přítomnost a minulost budu postupně doplňovat.

Takže DNES (8.1.2010) ráno jsme předali stavbu Penatusu. Já a Marcela jsme si vzali dovolenou, synek Petr byl s námi, před vánoci se vrátil ze studijního pobytu v Číně a stavbu dosud neviděl. Za protistranu byl přítomen stavbyvedoucí pan Hromas, druhý stavbyvedoucí pan Strejček, který na naší stavbě bude pracovat (fakticky stavbu povede) a ještě jeden pracovníček. Zjistili jsme stav vodo a elektroměru (spotřebu bude zpětně platit Penatus) a provedli zápis do stavebního deníku. Penatus nastoupí v pondělí a bude pracovat v zajímavých cyklech vždy od pondělí do úterý příštího týdne (včetně víkendu) s následujícím volnem od středy do neděle (v tomto jejich volnu budou později pracovat profesanti - elektro, instalatér apod.).

Už od prvních jednání v Penatusu někdy v červnu loňského jsme měli obavy z dostatečného zabezpečení našeho pozemku. Penatus vyžadoval plot vysoký 180 cm. Z toho ustoupili, sehnal jsem si totiž pojistné podmínky, kde takový plot podmiňoval škody nad 50 tisíc Kč ovšem ještě s tím, že by mimo pracovní dobu byla zajištěna permanentní ostraha hlídačem nebo psem - to samozřejmě nikdo zajišťovat nebude. Pro škody pod 50 tisíc stačí plot 160 cm, což snad máme.

Pro spodní stavbu jsme poněkud upravili vrata - odřízli jsme sloupek mezi vrátky a vraty, vrátka jsme přišroubovali k jednomu vratovému křídlu a vrata jsme zamykali pomocí řetězu, protože mezi křídly byla mezera po chybějícím sloupku. Tím jsme zabezpečení zase poněkud snížili, mezerou mezi křídly by se asi hubenější člověk bez potíží protáhl. Vrchol nastal ovšem VČERA. Volal mi stavbyvedoucí spodní stavby, že byli v Tachlovicích a odbednili konzolu desky a základové patky. Vrtalo mi hlavou, jak se na pozemek dostali, klíče mi totiž při předání stavby vrátili a navíc zámek zrezivěl, takže jsme ho museli nahradit jiným. No, hádejte jak si poradili? Prostě vrata i s řetězem vysadili z pantů, udělali, co potřebovali a vrata nasadili zase zpátky!

Ale naše obavy byly zbytečné. Za strany Penatusu již nebyly žádné přiměřené ani nepřiměřené požadavky. Přivezli si vlastní řetěz s kódovým zámkem a všechno proběhlo v pohodě. Když jsme je upozorňovali na možnost vysazení vrat, nepovažovali to za žádný problém, prý nad panty něco přivaří, ale nakonec i nad takovouto úpravou mávli rukou, protože - co kdyby nakonec i oni potřebovali vrata vysadit…

Zatímco umístění kuchyně bylo vždycky celkem jasné a jen se měnilo uspořádání prvků podél stěn, u koupelny a záchodu (tj. malé koupelny) se průběžně měnil tvar i velikost místností, do kterých jsme příslušné zařízení museli ‘našlapat’. Návrhů bylo tedy mnohem více než pro kuchyň a více se od sebe navzájem lišily. Místnosti pro koupelny vždycky nějak ‘vyšly’ z dispozice domu, takže jsme v nich moc prostoru pro rozlet neměli. Ve věci koupelen jsme se také příliš neshodli s naším architektem, který těžko nesl, že jsme chtěli pračku a sušičku v koupelně (on by je raději viděl v technické místnosti), že vůbec nechceme vanu (nakonec máme alespoň maličkou) apod. Zde jsou některé starší návrhy (velké) koupelny:

Na koupelnách jsme chtěli trochu ušetřit, ale moc se to nepodařilo. Klozet a umyvadlo jsme vybrali od Jiky, cena je tedy celkem lidová, ale trochu jsme si nadrobili naším požadavkem na umyvadlovou baterii se sprškou. Spršku máme i v našem bytě, zvykli jsme si na ní a mohu jí jen doporučit. Baterie se sprškou jsou ale specialitou finské firmy Oras a nejsou levné, navíc - baterie v koupelně by měly být stejné, takže i sprchovou a vanovou baterii plánujeme od téže firmy.

Zde jsou některé starší návrhy malé koupelny:

Malá koupelna (říkáme jí záchod) vyšla hrozně ‘nudlovatě’. Ta je určena pro přístup ze zahrady, je to taková ‘špinavá koupelna’ s vyzděnou sprchovou vanou, která by měla sloužit k umývání holínek a domácích zvířat. Tato koupelna asi nebude drahá, jen jsme si naběhli s umyvadlem. Okolo klozetu je málo místa, proto i umyvadlo muselo být malé, ale tzv. umývátka, jsou k ničemu, člověk si v nich ruce pomalu neumyje, zato hodně nacáká kolem. Hledal jsem hluboké umyvadlo s úzkým okrajem bez otvoru pro baterii, kterou jsem plánoval umístit na zeď. A našel jsem krásné umyvadlo firmy Kolo, ale na tu cenu se raději ani neptejte.

Obklady a dlažby jsme řešili až teď během vánočních svátků. Koupelnu považuji za definitivní (schází jen sprchové dveře), záchod se možná ještě trochu změní. Ani výběr obkladů není snadný, protože možnosti jsou neuvěřitelně široké. Tak alespoň jedna rada. Výrobci nabízejí obklady a dlažby v tzv. sériích (obkladačky, dlaždice, listely, bombáta, dekorační prvky…). Prvotním záměrem návrháře patrně bylo, aby se dlaždice ze série používaly společně - v jedné místnosti, nebo i např. na jedné stěně. Při výrobě se to ale asi nějak zvrtlo, takže tomu nesmíte věřit. Zejména obkladačky a dlaždice se vyrábějí odlišnými technologiemi a z různých materiálů, takže se k sobě nakonec vůbec nemusí hodit. Např. to, co jsme vybrali na stěny koupelny, je série Rako Orchidea, ale místo doporučených dlaždic z téže série jsme použili Rako Bufallo, tedy zcela jinou sérii, určenou spíše pro obývací pokoje, haly apod.

A na závěr několik obrázků z našich finálních návrhů:

Dodavatele koupelen jsme zatím nevybrali…

S volbou dodavatele jsme to měli celkem snadné. Kuchyň nám dodá a postaví jeden z našich budoucích blízkých sousedů, který vlastní firmu Dřevobyt spol. s r.o. Tato firma stavěla koupelnu i pro naše tachlovické příbuzné, takže máme kladnou referenci z opravdu důvěryhodného zdroje. I naše osobní jednání ve vzorkovně v Řeporyjích proběhlo k naší spokojenosti a předběžná cena nám připadá rozumná.

O co jednodušší byl výběr dodavatele, o to náročnější byl návrh kuchyně, který jsme si dělali sami. Možností je nepřeberně a je obtížné si představit, jak se nová kuchyně bude používat a jak bude fungovat, když je člověk zvyklý na tu současnou, která se do nového domu úplně implementovat nedá. A parametrů, které je potřeba dodržet je opravdu hodně: výhled na televizi v obýváku, snadný a rychlý vstup do obýváku, jídelního koutu a spíže, dostatečně velké pracovní plochy, vše po ruce u varné desky, zvýšený dřez, osvětlení a zásuvky, digestoř pod odtahem vzduchotechniky, místo pro mikrovlnku (nakonec jsme se rozhodli, že se obejdeme bez ní), umístění odpadkového koše, uspořádání a rozměry skříněk, velikosti šuplíků (vše podle plánovaného obsahu), barevné ladění skříněk a pracovní desky, jaký obklad na stěně, jaké sklo ve skříňkách, vzhled úchytek atd., atd., a v neposlední řadě je stále třeba myslet na cenu, která zde velice snadno může vybočit zcela mimo možnosti, zejména při výběru spotřebičů. Na následujících obrázcích jsou některé z našich návrhů:

S návrhy kuchyně jsme začali už někdy v dubnu, když jsme vymýšleli první reálné dispozice domu a bylo potřeba ověřit, že se (alespoň nějaká) kuchyně do obývacího prostoru vejde. S několika návrhy přišel i náš architekt (viz články o studii), ale ty jsme nikdy nedotáhli až k vizualizaci. I když jsme je docela vážně posuzovali, v této oblasti jsme se s ním tak úplně neshodli. Jeho ‘kuchyňské ostrůvky’ a jiné podobné nápady nám vždycky nakonec přišli poněkud extravagantní a do našeho domu nevhodné. Teprve během vánočních svátků jsme se s Marcelou shodli na následující variantě:

Zbývá nám výběr spotřebičů a dalšího vestavěného vybavení kuchyně. Jedná se o ledničku s mrazákem, myčku, troubu, keramickou (chceme indukční) desku, digestoř a dřez s baterií. Vcelku se může jednat o investici ve výši několika desítek až stovek tisíc korun. A šetřit se moc nedá, protože v kuchyni stráví člověk (zejména Marcela) spoustu času a každá chyba (např. hlučná myčka nebo digestoř, složité ovládání varné desky, absence minutky na sporáku, absence signalizace otevřeného mrazáku apod.) by se tak hodně často připomínala. Zatím jsme vybírali na internetu a rozhodli jsme se, že patrně zvolíme výrobky jediné firmy (minimálně z toho důvodu, aby vypadali podobně). Do užšího výběry se dostala Mora, Gorenje a Whirpool. Mora vychází cenově velmi dobře, ale máme ji zafixovanou spíše jako výrobce sporáků a u myčky Mora se nemohu zbavit jisté nedůvěry. Musí následovat návštěvy v obchodech, ale asi to vyhraje Gorenje (nebo možná Whirpool).