Dřevodomek

listopad 2010

Někdy na přelomu říjen/listopad jsme v novém domě začali bydlet. Většinu věcí už máme v Tachlovicích, občas ještě přespáváme v dřívějším bytě, ale stále řidčeji. Zatím nemáme skoro žádný nábytek, jen k Marcele jsme (provizorně) nastěhovali část naší původní ložnice. Já spím na zemi (jen na matraci) a věci mám převážně v krabicích.

Odchod z Písnice, kde jsme naše (ovšem již dospělé) děti nechali svému osudu, nebyl a není zdaleka tak snadný, jak jsme si představovali. V minulém bytě jsme žili spokojeně mnoho let, vychovali jsme tam děti, měli jsme tam našeho milovaného pejska a vůbec to nebylo špatné bydlení. K tomu místu nás váže opravdu mnoho vzpomínek a je těžké se od toho všeho odtrhnout a znovu začínat jinde. Nejhorší je, že k odchodu do nového domu nás vůbec nic nenutí, jen ten fakt, že je dům hotov a že by nemělo žádný smysl nechat ho prázdný. Nelze se zbavit neurčitých výčitek svědomí, že odcházíme jaksi bez vážného důvodu. Myslí, že i děti to nesou špatně. Byli jsme na sebe zvyklí, večer jsme se setkávali, komunikovali jsme spolu nebo jsme alespoň společně čučeli na televizi. Byli jsme rodina a tu jsme teď trochu násilně rozdělili. Bude trvat dlouho, než tomuto novému stavu věcí přivykneme. A možná to na nás ještě více dolehne, až bude v domě opravdu všechno hotovo. Zatím totiž pořád něco kutíme a doděláváme.

Je neuvěřitelné, kolik drobných prací je stále potřeba udělat, ale zatím doma pracujeme s radostí. Jen je velká škoda, že se nekompromisně blíží zima. Chladno a déšť začínají znemožňovat práce venku na zahradě. Také silně postrádáme dovolenou, kterou jsme během roku na stavbě vyplýtvali. Hodně trpím skutečností, že není možné udělat všechno, co by bylo potřeba. Snad jako ještě žádný rok dříve se těším na jaro a léto. A zimu fakt nemám rád…

Galerie1 - Galerie2 - Galerie3 - Galerie4

19. září 2010

Včera nám umřel pejsek. Bylo mu 15 roků a se zdravotními problémy statečně bojoval od loňského léta. Včera ráno skončil v nemocnici a večer jsem musel dát souhlas s eutanázií, aby se déle netrápil.

Vždy, když jsme přijeli do Tachlovic, Fido nedočkavě vyskočil z auta, radostně běhal po zahradě a skákal jako splašená srnka. Fido měl zahrádku v Tachlovicích moc rád.

Loni na podzim jsme ti zahrádku zbourali. Pořád jsme doufali, že jí včas obnovíme, aby ses na ní ještě mohl proběhnout, ale nestihli jsme to. Promiň Fido, je mi to moc líto…

10. září 2010

Kolaudace zřejmě bývá zlým snem mnoha stavebníků, ale u nás proběhla zcela pohodově. Vlastně jsem to čekal. Neměli jsme důvod před stavebním úřadem cokoli skrývat (svod dešťových vod do splaškové kanalizace, porušení odstupových vzdáleností od sousedních objektů, změny stavby oproti projektu apod.), protože u nás je postaveno vše projektu a předpisů (nebo si nejsme žádných prohřešků vědomi). Navíc jsme měli pečlivě připraveny všechny potřebné doklady (stavebnímu úřadu se odevzdávají neověřené kopie) a to zejména díky Penatusu a jeho subdodavatelům, od kterých jsme dostali všechno a dokonce ještě mnohem víc, než jsme nakonec potřebovali. Zajímavé je, že stavební úřad zajímají pouze doklady související s vrchní stavbou (tj. s vlastním domem) a nikoli dokumenty, získané od dodavatele spodní stavby, které mi připadají stejně důležité (např. revize uzemnění hromosvodů, tlaková zkouška ležatých kanalizačních rozvodů apod.)

Přestože píši o kolaudaci, v našem případě (stavíme jen na základě souhlasu s provedením stavby) se jedná o získání ’souhlasu s užíváním stavby’. Mezi skutečnou kolaudací a získáním souhlasu je jediný rozdíl - rozhodnutí stavebního úřadu, že dům je zkolaudován, platí až po tzv. ‘nabytí právní moci’, tj. po určité době, během které se k rozhodnutí mohou vyjadřovat různé dotčené třetí strany, které stavební úřad o kolaudaci informuje (třeba i sousedé, přestože s provedením stavby dříve souhlasili). Doklady požadované stavebním úřadem jsou v obou případech stejné a pracovník stavebního úřadu vždy provede osobní kontrolu, zda je stavba pro užívání připravena. Souhlas s užíváním stavby je platný okamžikem vydání stavebním úřadem a nikdo už se k němu vyjadřovat nemusí.

Na kolaudaci jsme se pečlivě připravili. Kolegyně, která (už dlouho) staví svépomocí a z okolí má informace o několika kolaudacích, nás přesvědčila o nutnosti zakoupit chlebíčky - množství a kvalita chlebíčků má významný vliv na úspěšnost kolaudace. Navíc Marcela napekla a tak to u nás dnes ráno vypadalo, jako na malé hostině. Včera jsme celý dům uklidili a dokonce jsme vytřeli dlažbu v obýváku a v zádveří, přestože všude zatím chodíme bez přezouvání.

Na kolaudaci přišla paní ze stavebního úřadu a tachlovický pan starosta. Pana starostu zajímalo spíše umístění našeho pozemku, nikdy na něm dosud nebyl a poprvé tak viděl část Tachlovic, kterou dosud znal jen z územního plánu a katastrální mapy. Paní ze stavebního úřadu si prošla celý dům (zdálo se mi, že trochu bojácně a s ostychem), vylezla dokonce i na půdu, ale samozřejmě nenalezla žádné nedostatky. Pak celkem rychle proběhlo všechno papírování a bylo po kolaudaci. Oba zúčastnění si vzali po jednom cukrátku z listového těsta a popili trochu čaje, spíše ze slušnosti, aby neurazili. Všechny chlebíčky zbyly tedy nakonec na nás (vlastně spíše na mne), měl jsem je na snídaní, na svačinu a ještě mne čekají k večeři. A to jsem měl navíc k obědu řízek s bramborovým salátem…

(konec srpna)

Minulý týden jsem od stavbyvedoucího převzal dům, ale jakoby se nic nezměnilo. Dál probíhají různé drobné práce, které nám Penatus ‘dluží’ a opravy, zatím celkem bez ohledu na to, zda byly uvedeny v předávacím protokolu, či nikoli, a měly by být tudíž předmětem reklamace. Předání stavby bylo formálním úkonem a nemá žádný negativní dopad na vztah mezi námi a Penatusem.

Termín podpisu předávacího protokolu byl vyvolán SOD (zkratka Penatusu pro smlouvu o dílo). Podle SOD nám Penatus měl stavbu předat do konce srpna. Tento termín byl stanoven (pan Růžička tehdy tvrdil, že s velkou rezervou) vzhledem k plánovanému začátku stavby v dubnu. Penatusu ale v zimě vypadla jedna akce (klient nestihl základovou desku) a tak naše stavba začala už v lednu - o tři měsíce dříve. A přesto Penatus těžko stíhal původní termín dokončení. Kdybychom byli při posunu začátku stavby dostatečně prozíraví a nechali v SOD patřičně změnit i termín dokončení, mohli jsme už od konce května od Penatusu inkasovat docela příjemné penále.

Nejsem ale zastáncem postihů a sankcí. Je správné, že jsou ve smlouvách zakotveny, ale chtěl bych je uplatňovat pouze při zásadních neshodách a problémech. Vrtá mi ale hlavou, proč to trvalo tak dlouho? Proč se ten neobvykle dlouhý termín týkal zrovna nás a našeho malého domku? Možná sem někdo z Penatusu nějaké uspokojivé vysvětlení dopíše…

Konstrukce našeho domu asi byla trochu složitější (zejména krov), ale dřevěná část domu byla hotova dostatečně brzy. Problémy nastaly až s nástupem profesí a při opravách různých chyb, kdy se profesanti museli na stavbu opakovaně vracet a napravovat to, co dříve udělali špatně nebo co zcela nedodělali. Osobně to vidím jako selhání koordinace profesí. Profesanti často chodili na naší stavbu tehdy, když sami měli čas a nikoli vždy v termínech, do kterých je snad ‘tlačil’ Penatus.

Mrzí mne to, dům mohl být zkolaudován už dávno. Mohli jsme v něm bydlet a včas a ve větší pohodě se věnovat vybavení domu a zahradě. Největším negativem protahování stavby je, že jsem po půldnech prošustroval skoro celou dovolenou a ta mě teď citelně chybí. Protože stavba ‘šla’ pomalu, pomalu půjdou i následné práce zejména na zahradě, neboť už se jim mohu věnovat pouze o víkendech.

Tímto se omlouvám veškerému příbuzenstvu, kterému jsem neuváženě sliboval rodinná setkání a grilování na zahradě už během letošního léta. Nezvládli jsme to a ani dokončení zahrady pro příští léto nevypadá příliš nadějně.

(konec srpna 2010)

To, co se zcela zjevně nedařilo Penatusu, tj. dokonale koordinovat subdodávky, opravy a nedodělky, to docela z přehledem zatím zvládáme my sami se svými dodavateli koupelen, kuchyní, zabezpečení, zemních prací apod. Práce, které organizujeme sami, probíhají bez velkých koordinačních problémů, ovšem na úkor mého času. Nejen, že se snažím ‘věci’ tlačit dopředu rychle, jak jen to jde, ale asi tak v době, kdy byly dokončeny sádrokartóny, koupelny a dlažby, jsem začal k dílu (a samozřejmě i Marcela, synkové a příbuzní) přispívat i vlastní prací. Tohle období bylo mimořádně hektické a na psaní dalších článků mi nezbýval čas, chuť ani síla.

Ale už jsem zase tady! Předevčírem jsem od Penatusu převzal dům, ovšem tím vše zdaleka nekončí. Ještě jsou před námi opravy plotu a vrat, zpevněné plochy, zahradní schody, dokončení podlah, vybavení domu, zahrada … mohl bych psát dlouho. Přesto bych chtěl v psaní pokračovat, než se mi podaří všechno zapomenout. Dnes jsem si začal sepisovat seznam článků, které je potřeba dopsat a zjistil jsem, že mi jich chybí asi osmdesát. Nemohu blog déle zanedbávat, děje stále mnoho zajímavých, často i závažných věcí a budu-li dále jejich popis odkládat, začne hrozit nebezpečí, že to prostě nezvládnu.

Už se těším na zimu. Na zahradě (a snad ani v domě) nebude co dělat, přijdu domů, Marcela zatopí v kamnech, sednu k počítači a budu psát jeden článek za druhým. Do jara skutečnost určitě dohoním.