Dřevodomek

(květen až červen 2010)

Při provádění fasády se narazilo na dost zásadní problém se sloupkem zábradlí terasy, který byl namontován příliš blízko stěny domu, takže fasáda se za něj ani při nejlepší vůli nemohla vejít. V projektu by sloupek nakreslen správně a celkem jasně, ale jeho poloha nebyla zakótována, takže při stavbě terasy došlo k pochybení.

Padlo mnoho návrhů řešení, z nichž většina se mi zdála nepřijatelná. Snad nejhorším navrhovaným řešením bylo fasádu dotáhnout ke sloupku a ten prostřednictvím pružného tmelu jaksi propojit se stěnou domu. Podle mne by to vypadalo hrozně, navíc zábradlí je samostatnou konstrukcí, která podléhá vlastním deformacím, nemá se stěnou domu nic společného a nemělo by tedy být s domem spojeno.

Druhým extrémním řešením by bylo žádat Penatus o rozebrání části terasy a opravu podle projektu. Terasa ale není zase tak jednoduchou konstrukcí, jak by se mohlo na první pohled zdát, protože její součástí je izolovaný strop sklípku, jehož částečné rozbrání by mohlo přinést více problémů než užitku.

Nakonec jsem souhlasil s odříznutím sloupku v místě těsně nad izolací. Vypadalo to děsně, navíc to stejně celý problém neřešilo, protože fasádu by bylo potřeba udělat i za pahýlem sloupku, který na terase zůstal. Uříznutý sloupek chvíli smutně ležel opuštěn na stavbě a pak si ho odvezl stavbyvedoucí, aby ho nechal zhoblovat a zespoda do něho vydlabat otvor pro ocelový trn, kterým bude sloupek ke svému pahýlu znovu připevněn.

Teď už je sloupek znovu na místě, je zúžený, aby mezi ním a fasádou mohl foukat vítr, ale není to moc vidět. Šrouby, kterými je sloupek připevněn budou zakryty dřevěnými ‘špunty’, takže celý problém bude zaretušován v maximální možné míře, hodně pomůže i vodorovná treláž. Trochu se bojím, jak se fasádníci poperou s detaily kolem sloupku a kolem impregnované desky, kterou je fasáda v místě nad terasou před sloupkem ukončena.

Galerie1 - Galerie2 - Galerie3 - Galerie4

(duben až květen 2010)

Fasáda vůbec není tak komplikovaným dílem, jak by se mohlo na první pohled zdát, chce to jen trochu praxe, šikovnosti a zdravá ramena. Fasáda by mohla být hotová poměrně rychle, ale její provedení (zejména v závěru) velmi závisí na počasí, omítka se za deště vůbec natahovat nesmí. Počasí bylo právě v tom závěru hodně proměnlivé a podezírám fasádníky, že museli něco dělat i v dešti, protože omítka byla dokončena neuvěřitelně rychle. Ale po pravdě nepátrám, protože fasáda je pěkná, rovná a pečlivě provedená.

Práce na fasádě má čtyři fáze. Nejprve se na vnější zaklopení stěn lepí tepelná izolace. U difúzně otevřených systémů se nesmí izolovat obvyklým polystyrénem, který by vlhkost uzavřel uvnitř stěny. Většinou se používá minerální izolace s příčnými vlákny. Vlastní materiál je podobný jako minerální vata, kterou se izoloval vnitřek stěn, ale jednotlivá vlákna jsou striktně uspořádána kolmo na plochu izolačních desek. Když se desky na fasádu nalepí, vznikne poměrně tvrdá izolační vrstva. Nalepené desky se ještě k fasádě připevňují plastovými šrouby do plastových hmoždinek. Placaté hlavy šroubů jsou zatlačeny do izolace a překrývají se minerálním kotoučkem, aby tepelné ztráty v místě šroubů byly minimální.

Izolační desky se nepodaří přilepit zcela přesně, takže občas mohou být mezi nimi malé mezery a v ploše vznikají drobné nerovnosti. Do mezer mezi deskami se vtlačují kousky izolace, někde jsem viděl vyplňování spár polyuretanovou pěnou, ale to se u nás nedělalo, mezery byly dost těsné. Pak se izolace ručně brousí, aby plochy pod omítkou byly maximálně rovinné. Při broušení se řeší jen místní nerovnosti, je iluze, že by se broušením dala vyrovnat stěna, které není zcela svislá. To je náš případ. Jižní stěna podél obýváku určitě zcela svislá není, ale její odchylka od svislice je malá a rozhodně není vidět. Rozhodli jsme se tento problém nehledat a neřešit.

Na zabroušenou izolaci se lepí perlinka. Perlinka je řídká tkanina ze skelných vláken. Používá se všude tam, kde je potřeba zpevnit povrch a překlenout různé trhlinky a spáry. Prostřednictvím perlinky se také lépe spojují materiály, které by přímo na sobě špatně držely (např. omítka na ocelovém nosníku apod.). Lepidlem, kterým se perlinka lepí na izolaci se perlinka zcela překryje, takže nakonec vůbec není vidět. Lepidlo s perlinkou vytvoří souvislý podklad pro natažení finální omítky. Aby lepidlo nesálo vodu z omítky a byl čas omítku při natahování správně zpracovat, před poslední fází se stěny domu natírají penetrací.

Na našem domě se prováděla probarvená omítka, na kterou se už neaplikuje žádný další barevný nátěr. Omítka se natahuje ocelovým hladítkem a plastovým hladítkem se ‘točí’, také se používá termín točená omítka. Protože plastové hladítko je měkké, zrnka omítku se do něho zasekávají, vyrývají v omítce drobné zakřivené drážky a omítka tak dostává svůj charakteristický vzhled. Omítka se musí položit a zatočit velmi rychle a hlavně - celá stěna domu by se měla provést najednou. Není možné skončit omítku uprostřed stěny a pokračovat další den - bylo by to vidět. Je to docela fofr a ramena mne bolela už jen z toho občasného koukání.

Dokončená omítka se zdá být velmi odolná. Nevím, jak je to možné, ale údajně je omítka zcela nepropustná z vnějšku dovnitř, ale difúzně otevřená ve směru z vnitřku domu směrem do exteriéru. Doufám, že to tak opravdu je, protože vlhkost uzavřená uvnitř stěn by dřevěnou konstrukci domu brzy zlikvidovala.

Partu slovenských fasádníků musím pochválit. Moc toho nenamluvili, ale odvedli dobrou práci. Jsem s nimi spokojen.

Galerie1 - Galerie2 - Galerie3 - Galerie4
Galerie5 - Galerie6 - Galerie7

(duben 2010)

Titulek zní přímo hrozivě, ale nic tak strašlivého se nestalo. Stále nám vrtala hlavou příčina poklesu krokví a měli jsme podezření, že je spojena ještě s nějakým dalším problémem. Deformace krokví byla totiž prostorová. Na kontrolním dnu pan Strejček zaměřil jen svislou polohu krokví, ale krokve byly viditelně deformovány také ve vodorovné rovině. Za drahý peníz jsme si z půjčovny vypůjčili laserový dálkoměr a zajeli do Tachlovic přesně změřit rozměry obýváku u podlahy a u stropu. A myslím, že se tím podstata problému celkem vysvětlila.

Zjistili jsme, že obývák se směrem nahoru rozšiřuje a že celé rozšíření je způsobeno nakloněním a vyboulení stěny podél kuchyňské linky směrem ven z domu. Rozšíření bylo asi 15 mm a šikmost stěny byla patrná pouhým okem na ostění rohového okna nad konzolou desky. Změřili jsme také vzdálenosti konců krokví ke stěně domu a i z těchto hodnot bylo vyboulení stěny zřejmé.

Je jasné, jak na kontrolním dni řekl pan Růžička, že na celkové deformaci se podílelo více drobných závad. Tou zásadní podle mne bylo, že stěna nebyla při osazování krokví dobře zavětrována a tíha krokví způsobila její mírné vybočení. Naklonění stěny musel nutně sledovat také pozednicový trám, který se maličko pootočil okolo sloupku rohového okna a proto se konce krokví v přesahu střechy přibližují myšlenému protažení stěny domu.

Svislý pokles konců krokví byl asi způsoben nějakou chybou v provedení provizorního sloupku uprostřed rohového okna. Ten byl dočasně odstraněn při prvním pokusu o montáž rohového okna, ale pak se musel na své místo vrátit, protože Agát vyrobil rohová okna příliš široká a do připravených otvorů se nevešla. Celá montáž se asi po týdnu opakovala a to rohu domu nad konzolou určitě nijak neprospělo. Pozednicový trám se přes sloupek trochu natočil i ve svislé rovině, protože je poměrně krátký (jen nad oknem) a nemusel být dobře provázán se stěnou. A samozřejmě mohlo dojít i k mírnému prohnutí konzoly základové desky.

Bylo dobře, že jsme si obývák změřili a na vybočení stěny včas přišli. Z vnější strany domu nebyla šikmost stěny tak výrazná, při zaklopení stěny deskami pan Strejček (snad i nevědomky) nerovnosti asi trochu srovnal. Už je hotová fasáda a žádné nerovnosti na ní nejsou vidět. Uvnitř domu to bylo trochu složitější. Sádrokartonáři připravili zcela svislý rošt, problém byl jen s výztuhami stěn pod skříňky, police a zavěšené spotřebiče. Všechny výztuhy se musely v horní části podkládat, aby jejich plocha byla rovnoběžná s roštem. Ale dílo se podařilo a sádrokartón je svislý.

Zbývá problém přesahu krokví. Krokve svisle i vodorovně uhýbají ze správné polohy o +- 25 mm. Není to mnoho, ale je to vidět. Vím, že dřevo bude časem vysychat, že se bude kroutit, a že po letech krokve stejně zcela zařezávat nebudou, ale vadí mi, že nezařezávají ještě před dokončením domu. Penatus má velmi nízké tolerance na rozměry základové desky a nevidím důvod, proč by stejně přísné požadavky neměly platit i při provádění vlastního domu. Ale náprava bude. Se stavbyvedoucím, panem Hromasem, jsem domluven, že se sundá okap, a konce krokví se podle přímky mezi krajními krokvemi znovu přesně zaříznou.

(květen 2010)

Po dlouhé době se zase dostávám k psaní. Než začnu s důležitějšími věcmi, cítím potřebu vyjádřit se k dosavadní spolupráci s Penatusem a jeho dodavateli i když - k finálním závěrům je ještě docela daleko.

Rodina mi vyčítá, že to, co píšu, vyznívá spíše kriticky a pesimisticky. Možná ano i když to tak v zásadě nemyslím. To pozitivní je asi trochu skryto mezi řádky (alespoň doufám) a ne každý má sílu to hledat. Abych to trochu napravil, rozhodl jsem se být v tomto článku velmi tolerantní a uznalý.

Nikdy předem jsem si neuměl představit stavbu domu a přípravy na ní. Jsem puntičkář přísný i sám na sebe a mám tendenci očekávat (a vyžadovat) stejné chování i od lidí kolem sebe. Trochu těžko se smiřuji s tím, že stavba a všechno kolem ní je dost živelný proces. Kdybych se mohl účastnit stavby několika domů, asi bych si na to zvykl, ale během té své první občas nelibě nesu, že se dělají zbytečné chyby a že práce nejsou optimálně koordinovány.

Ale uvědomuji si, že všichni jsou jenom lidi a dělat chyby je lidské. Problémy jsou od toho, aby se řešily a každý problém nějak vyřešit lze, je li k tomu dostatek snahy a vůle. Mnohem důležitější než nedělat chyby (protože bez chyb to nejde) je ochota chyby a problémy řešit (protože to jde vždycky).

A z tohoto pohledu nemohu šetřit chválou. Všichni, kdo na stavbě (a při její přípravě) pracovali a pracují byli a jsou mimořádně vstřícní a je snadné se s nimi dohadovat na případných změnách a opravách. Jsem si vědom toho, že občas (většinou z neznalosti) ‘prudím’ zcela zbytečně, ale i v takových případech je se mnou zacházeno vlídně a s porozuměním.

Dobré vztahy mezi lidmi jsou pro mne důležité a Penatus a jeho dodavatelé mají u mne jedno velké plus, protože stavba probíhá celkem pohodově. Kdybych někdy stavěl další dům, asi bych znovu volil Penatus - zatím má mojí důvěru.

(duben 2009)

Ozval se mi člověk, kterého se týkají některé moje články, a byl rozladěn tím, co jsem o něm a o jeho firmě napsal. Vše jsme si ‘vyříkali’ prostřednictvím e-mailu a ukázalo se, že se jednalo o nedorozumění, jehož hlavní příčinou ovšem byla forma a zkratkovitost mého textu. Články formuluji s úmyslným nadhledem a některá fakta a události uvádím bez dostatečného vysvětlení. Přestože v úplně prvním článku svůj blog prezentuji jako zdroj informací a zkušeností pro mě podobné stavebníky a investory, hodně často asi píšu jen pro sebe a pro příbuzné, kteří mne znají a správně si domyslí, co je třeba jen naznačeno. A pokud si nedomyslí, mohu jim to osobně vysvětlit.

Nechci nikomu škodit. Pokud mám k něčemu nebo k někomu výhrady, napíšu to přímo a budu na tom trvat. Mnoho škody ale vzniká při čtení ‘mezi řádky’. Text může vyznít nepatřičně, kriticky nebo hloupě - prostě jinak, než jak jsem ho chtěl napsat. Budu se nadále snažit formulace pečlivěji promýšlet, aby k nedorozumění nedocházelo a zkusím v tomto smyslu opravit i to, co už jsem stvořil. Pokud se mezi vámi, kteří moje články čtete, najde někdo, kdo nesouhlasí s tím, co píšu, nebo se tím cítí neprávem poškozen, ozvěte se. Napište i v případě, že zjistíte, že na blogu uvádím nějaká nesprávná fakta, kterými bych mohl čtenáře mystifikovat (zejména, když píšu o něčem, čemu tak úplně nerozumím). Rád se nechám poučit a články upravím.