Dřevodomek

10. září 2010

Kolaudace zřejmě bývá zlým snem mnoha stavebníků, ale u nás proběhla zcela pohodově. Vlastně jsem to čekal. Neměli jsme důvod před stavebním úřadem cokoli skrývat (svod dešťových vod do splaškové kanalizace, porušení odstupových vzdáleností od sousedních objektů, změny stavby oproti projektu apod.), protože u nás je postaveno vše projektu a předpisů (nebo si nejsme žádných prohřešků vědomi). Navíc jsme měli pečlivě připraveny všechny potřebné doklady (stavebnímu úřadu se odevzdávají neověřené kopie) a to zejména díky Penatusu a jeho subdodavatelům, od kterých jsme dostali všechno a dokonce ještě mnohem víc, než jsme nakonec potřebovali. Zajímavé je, že stavební úřad zajímají pouze doklady související s vrchní stavbou (tj. s vlastním domem) a nikoli dokumenty, získané od dodavatele spodní stavby, které mi připadají stejně důležité (např. revize uzemnění hromosvodů, tlaková zkouška ležatých kanalizačních rozvodů apod.)

Přestože píši o kolaudaci, v našem případě (stavíme jen na základě souhlasu s provedením stavby) se jedná o získání ’souhlasu s užíváním stavby’. Mezi skutečnou kolaudací a získáním souhlasu je jediný rozdíl - rozhodnutí stavebního úřadu, že dům je zkolaudován, platí až po tzv. ‘nabytí právní moci’, tj. po určité době, během které se k rozhodnutí mohou vyjadřovat různé dotčené třetí strany, které stavební úřad o kolaudaci informuje (třeba i sousedé, přestože s provedením stavby dříve souhlasili). Doklady požadované stavebním úřadem jsou v obou případech stejné a pracovník stavebního úřadu vždy provede osobní kontrolu, zda je stavba pro užívání připravena. Souhlas s užíváním stavby je platný okamžikem vydání stavebním úřadem a nikdo už se k němu vyjadřovat nemusí.

Na kolaudaci jsme se pečlivě připravili. Kolegyně, která (už dlouho) staví svépomocí a z okolí má informace o několika kolaudacích, nás přesvědčila o nutnosti zakoupit chlebíčky - množství a kvalita chlebíčků má významný vliv na úspěšnost kolaudace. Navíc Marcela napekla a tak to u nás dnes ráno vypadalo, jako na malé hostině. Včera jsme celý dům uklidili a dokonce jsme vytřeli dlažbu v obýváku a v zádveří, přestože všude zatím chodíme bez přezouvání.

Na kolaudaci přišla paní ze stavebního úřadu a tachlovický pan starosta. Pana starostu zajímalo spíše umístění našeho pozemku, nikdy na něm dosud nebyl a poprvé tak viděl část Tachlovic, kterou dosud znal jen z územního plánu a katastrální mapy. Paní ze stavebního úřadu si prošla celý dům (zdálo se mi, že trochu bojácně a s ostychem), vylezla dokonce i na půdu, ale samozřejmě nenalezla žádné nedostatky. Pak celkem rychle proběhlo všechno papírování a bylo po kolaudaci. Oba zúčastnění si vzali po jednom cukrátku z listového těsta a popili trochu čaje, spíše ze slušnosti, aby neurazili. Všechny chlebíčky zbyly tedy nakonec na nás (vlastně spíše na mne), měl jsem je na snídaní, na svačinu a ještě mne čekají k večeři. A to jsem měl navíc k obědu řízek s bramborovým salátem…

(konec srpna)

Minulý týden jsem od stavbyvedoucího převzal dům, ale jakoby se nic nezměnilo. Dál probíhají různé drobné práce, které nám Penatus ‘dluží’ a opravy, zatím celkem bez ohledu na to, zda byly uvedeny v předávacím protokolu, či nikoli, a měly by být tudíž předmětem reklamace. Předání stavby bylo formálním úkonem a nemá žádný negativní dopad na vztah mezi námi a Penatusem.

Termín podpisu předávacího protokolu byl vyvolán SOD (zkratka Penatusu pro smlouvu o dílo). Podle SOD nám Penatus měl stavbu předat do konce srpna. Tento termín byl stanoven (pan Růžička tehdy tvrdil, že s velkou rezervou) vzhledem k plánovanému začátku stavby v dubnu. Penatusu ale v zimě vypadla jedna akce (klient nestihl základovou desku) a tak naše stavba začala už v lednu - o tři měsíce dříve. A přesto Penatus těžko stíhal původní termín dokončení. Kdybychom byli při posunu začátku stavby dostatečně prozíraví a nechali v SOD patřičně změnit i termín dokončení, mohli jsme už od konce května od Penatusu inkasovat docela příjemné penále.

Nejsem ale zastáncem postihů a sankcí. Je správné, že jsou ve smlouvách zakotveny, ale chtěl bych je uplatňovat pouze při zásadních neshodách a problémech. Vrtá mi ale hlavou, proč to trvalo tak dlouho? Proč se ten neobvykle dlouhý termín týkal zrovna nás a našeho malého domku? Možná sem někdo z Penatusu nějaké uspokojivé vysvětlení dopíše…

Konstrukce našeho domu asi byla trochu složitější (zejména krov), ale dřevěná část domu byla hotova dostatečně brzy. Problémy nastaly až s nástupem profesí a při opravách různých chyb, kdy se profesanti museli na stavbu opakovaně vracet a napravovat to, co dříve udělali špatně nebo co zcela nedodělali. Osobně to vidím jako selhání koordinace profesí. Profesanti často chodili na naší stavbu tehdy, když sami měli čas a nikoli vždy v termínech, do kterých je snad ‘tlačil’ Penatus.

Mrzí mne to, dům mohl být zkolaudován už dávno. Mohli jsme v něm bydlet a včas a ve větší pohodě se věnovat vybavení domu a zahradě. Největším negativem protahování stavby je, že jsem po půldnech prošustroval skoro celou dovolenou a ta mě teď citelně chybí. Protože stavba ‘šla’ pomalu, pomalu půjdou i následné práce zejména na zahradě, neboť už se jim mohu věnovat pouze o víkendech.

Tímto se omlouvám veškerému příbuzenstvu, kterému jsem neuváženě sliboval rodinná setkání a grilování na zahradě už během letošního léta. Nezvládli jsme to a ani dokončení zahrady pro příští léto nevypadá příliš nadějně.

(konec srpna 2010)

To, co se zcela zjevně nedařilo Penatusu, tj. dokonale koordinovat subdodávky, opravy a nedodělky, to docela z přehledem zatím zvládáme my sami se svými dodavateli koupelen, kuchyní, zabezpečení, zemních prací apod. Práce, které organizujeme sami, probíhají bez velkých koordinačních problémů, ovšem na úkor mého času. Nejen, že se snažím ‘věci’ tlačit dopředu rychle, jak jen to jde, ale asi tak v době, kdy byly dokončeny sádrokartóny, koupelny a dlažby, jsem začal k dílu (a samozřejmě i Marcela, synkové a příbuzní) přispívat i vlastní prací. Tohle období bylo mimořádně hektické a na psaní dalších článků mi nezbýval čas, chuť ani síla.

Ale už jsem zase tady! Předevčírem jsem od Penatusu převzal dům, ovšem tím vše zdaleka nekončí. Ještě jsou před námi opravy plotu a vrat, zpevněné plochy, zahradní schody, dokončení podlah, vybavení domu, zahrada … mohl bych psát dlouho. Přesto bych chtěl v psaní pokračovat, než se mi podaří všechno zapomenout. Dnes jsem si začal sepisovat seznam článků, které je potřeba dopsat a zjistil jsem, že mi jich chybí asi osmdesát. Nemohu blog déle zanedbávat, děje stále mnoho zajímavých, často i závažných věcí a budu-li dále jejich popis odkládat, začne hrozit nebezpečí, že to prostě nezvládnu.

Už se těším na zimu. Na zahradě (a snad ani v domě) nebude co dělat, přijdu domů, Marcela zatopí v kamnech, sednu k počítači a budu psát jeden článek za druhým. Do jara skutečnost určitě dohoním.

(květen až červen 2010)

Při provádění fasády se narazilo na dost zásadní problém se sloupkem zábradlí terasy, který byl namontován příliš blízko stěny domu, takže fasáda se za něj ani při nejlepší vůli nemohla vejít. V projektu by sloupek nakreslen správně a celkem jasně, ale jeho poloha nebyla zakótována, takže při stavbě terasy došlo k pochybení.

Padlo mnoho návrhů řešení, z nichž většina se mi zdála nepřijatelná. Snad nejhorším navrhovaným řešením bylo fasádu dotáhnout ke sloupku a ten prostřednictvím pružného tmelu jaksi propojit se stěnou domu. Podle mne by to vypadalo hrozně, navíc zábradlí je samostatnou konstrukcí, která podléhá vlastním deformacím, nemá se stěnou domu nic společného a nemělo by tedy být s domem spojeno.

Druhým extrémním řešením by bylo žádat Penatus o rozebrání části terasy a opravu podle projektu. Terasa ale není zase tak jednoduchou konstrukcí, jak by se mohlo na první pohled zdát, protože její součástí je izolovaný strop sklípku, jehož částečné rozbrání by mohlo přinést více problémů než užitku.

Nakonec jsem souhlasil s odříznutím sloupku v místě těsně nad izolací. Vypadalo to děsně, navíc to stejně celý problém neřešilo, protože fasádu by bylo potřeba udělat i za pahýlem sloupku, který na terase zůstal. Uříznutý sloupek chvíli smutně ležel opuštěn na stavbě a pak si ho odvezl stavbyvedoucí, aby ho nechal zhoblovat a zespoda do něho vydlabat otvor pro ocelový trn, kterým bude sloupek ke svému pahýlu znovu připevněn.

Teď už je sloupek znovu na místě, je zúžený, aby mezi ním a fasádou mohl foukat vítr, ale není to moc vidět. Šrouby, kterými je sloupek připevněn budou zakryty dřevěnými ‘špunty’, takže celý problém bude zaretušován v maximální možné míře, hodně pomůže i vodorovná treláž. Trochu se bojím, jak se fasádníci poperou s detaily kolem sloupku a kolem impregnované desky, kterou je fasáda v místě nad terasou před sloupkem ukončena.

Galerie1 - Galerie2 - Galerie3 - Galerie4

(duben až květen 2010)

Fasáda vůbec není tak komplikovaným dílem, jak by se mohlo na první pohled zdát, chce to jen trochu praxe, šikovnosti a zdravá ramena. Fasáda by mohla být hotová poměrně rychle, ale její provedení (zejména v závěru) velmi závisí na počasí, omítka se za deště vůbec natahovat nesmí. Počasí bylo právě v tom závěru hodně proměnlivé a podezírám fasádníky, že museli něco dělat i v dešti, protože omítka byla dokončena neuvěřitelně rychle. Ale po pravdě nepátrám, protože fasáda je pěkná, rovná a pečlivě provedená.

Práce na fasádě má čtyři fáze. Nejprve se na vnější zaklopení stěn lepí tepelná izolace. U difúzně otevřených systémů se nesmí izolovat obvyklým polystyrénem, který by vlhkost uzavřel uvnitř stěny. Většinou se používá minerální izolace s příčnými vlákny. Vlastní materiál je podobný jako minerální vata, kterou se izoloval vnitřek stěn, ale jednotlivá vlákna jsou striktně uspořádána kolmo na plochu izolačních desek. Když se desky na fasádu nalepí, vznikne poměrně tvrdá izolační vrstva. Nalepené desky se ještě k fasádě připevňují plastovými šrouby do plastových hmoždinek. Placaté hlavy šroubů jsou zatlačeny do izolace a překrývají se minerálním kotoučkem, aby tepelné ztráty v místě šroubů byly minimální.

Izolační desky se nepodaří přilepit zcela přesně, takže občas mohou být mezi nimi malé mezery a v ploše vznikají drobné nerovnosti. Do mezer mezi deskami se vtlačují kousky izolace, někde jsem viděl vyplňování spár polyuretanovou pěnou, ale to se u nás nedělalo, mezery byly dost těsné. Pak se izolace ručně brousí, aby plochy pod omítkou byly maximálně rovinné. Při broušení se řeší jen místní nerovnosti, je iluze, že by se broušením dala vyrovnat stěna, které není zcela svislá. To je náš případ. Jižní stěna podél obýváku určitě zcela svislá není, ale její odchylka od svislice je malá a rozhodně není vidět. Rozhodli jsme se tento problém nehledat a neřešit.

Na zabroušenou izolaci se lepí perlinka. Perlinka je řídká tkanina ze skelných vláken. Používá se všude tam, kde je potřeba zpevnit povrch a překlenout různé trhlinky a spáry. Prostřednictvím perlinky se také lépe spojují materiály, které by přímo na sobě špatně držely (např. omítka na ocelovém nosníku apod.). Lepidlem, kterým se perlinka lepí na izolaci se perlinka zcela překryje, takže nakonec vůbec není vidět. Lepidlo s perlinkou vytvoří souvislý podklad pro natažení finální omítky. Aby lepidlo nesálo vodu z omítky a byl čas omítku při natahování správně zpracovat, před poslední fází se stěny domu natírají penetrací.

Na našem domě se prováděla probarvená omítka, na kterou se už neaplikuje žádný další barevný nátěr. Omítka se natahuje ocelovým hladítkem a plastovým hladítkem se ‘točí’, také se používá termín točená omítka. Protože plastové hladítko je měkké, zrnka omítku se do něho zasekávají, vyrývají v omítce drobné zakřivené drážky a omítka tak dostává svůj charakteristický vzhled. Omítka se musí položit a zatočit velmi rychle a hlavně - celá stěna domu by se měla provést najednou. Není možné skončit omítku uprostřed stěny a pokračovat další den - bylo by to vidět. Je to docela fofr a ramena mne bolela už jen z toho občasného koukání.

Dokončená omítka se zdá být velmi odolná. Nevím, jak je to možné, ale údajně je omítka zcela nepropustná z vnějšku dovnitř, ale difúzně otevřená ve směru z vnitřku domu směrem do exteriéru. Doufám, že to tak opravdu je, protože vlhkost uzavřená uvnitř stěn by dřevěnou konstrukci domu brzy zlikvidovala.

Partu slovenských fasádníků musím pochválit. Moc toho nenamluvili, ale odvedli dobrou práci. Jsem s nimi spokojen.

Galerie1 - Galerie2 - Galerie3 - Galerie4
Galerie5 - Galerie6 - Galerie7