Dřevodomek

(září a dál 2011)

Zahradu jednoznačně považuji za doménu Marcely, ale ona není takový ‘psavec’, jako já, takže je to zase na mě.

Moje vize zahrady vždycky začínala a končila u pěkné a husté trávy, vše co dál na zahradě bude, jsem chápal jen jakési nepříliš podstatné vylepšení. Jako když se kupuje auto a přestože člověku stačí základní výbava, stejně vybírá ABS, EPS, hliníková kola a spoustu dalších ‘vylepšení’, která možná ani nikdy potřebovat nebude. Ale postupně svůj názor začínám měnit. Asi ze mne nikdy nebude ‘pravý’ zahrádkář, na to prostě nemám buňky, ale cítím, že zahrada je stejně důležitá jako dům a možná ještě důležitější. Dům se postaví a zůstane po celou dobu svojí existence víceméně neměnný a to zpravidla včetně vybavení uvnitř něho. Ať je dům vymyšlený sebelépe, bydlení v něm musí být časem stereotypní. Tu pestrost žití dává domku zahrada. A teď, když na zahradě vidím to obrovské množství rostlinek, vím, že bude pěkné sledovat jak porostou (když se o ně bude Marcela pěkně starat), jak se celá zahrada bude měnit nejen v průběhu roku, ale i během let. A navíc - vždycky je možné a poměrně snadné cokoli na zahradě změnit, když se člověku něco přestane líbit a nebo se mu naopak začne líbit to, co má na zahradě někdo jiný (snad jen terénní úpravy považuji za definitivní, k těm bych se opravdu vracet nechtěl). A aby k nějakým změnám nemuselo dojít hned, je dobré i návrh svěřit někomu, kdo si dovede představit vývoj vysázených květin i dřevin a také dokáže doporučit, co bude v daných podmínkách prospívat.

Udělali jsme moc dobře, že jsme založení zahrady svěřili odborníkům a navíc ještě takovým, na kterých je vidět, že mají svou práci opravdu rádi, kteří jsou vstřícní a se kterými se výborně jedná (ale možná jsou všichni zahradníci takoví, právě pro to, co dělají). Sami bychom zahradu tvořili léta a s výsledky velmi nejasnými. V rukou odborníků se naše Sahara proměnila v kultivovanou zahrádku během dvou dní. O tom, jak zahrada vznikala, vypovídají nejlépe fotografie.

Rostlinky vypadaly úžasně když byly poskládány v přepravkách - takhle nějak to jednou bude vypadat, až se na našich ‘kopcích’ patřičně rozrostou.

Vše začalo rozmístěním rostlinek a pokračovalo jejich vysázením přímo do naší proseté tachlovické hlíny, v případě vřesů a vřesovců s doplněním rašeliny. Kolem rostlinek zahradníci dodatečně rozprostřeli fólii, která bude bránit prorůstání plevele zespodu. V místě každé zasazené rostlinky pak ve fólii prořízli malý otvor, kterým rostlinky protáhli nahoru ke sluníčku. Fólie se pak přesypala mulčovací kůrou - tloušťka její vrstvy mne trochu překvapila - někde je kůra hluboká i víc než 10 cm.

Pro trávník zahradníci na naši jílovitou hlínu rozprostřeli vrstvu trávního substrátu. Vždycky jsem si myslel, že trávní substrát vypadá trochu jako to, co se prodává v igelitových pytlích pro kytky a na záhony. V našem trávním substrátu byl bohatě zamíchán písek - bylo to tedy přesně to, po čem Marcela volala a co chtěla při prosévání vytvořit z naší hlíny. Na povrch substrátu pak vyseli travní semeno. To pak bylo potřeba promísit s vrchní vrstvou substrátu.

Pak zbývalo už jen povrch trávníku uválcovat a pečlivě zalévat.

Měli jsme hrozný strach, že semínka trávy zaschnou a že nic nevyroste. Po vysetí trávníku nastalo totiž opravdové babí léto a vůbec nepršelo. I když jsem v poledne jezdil zahrádku zalévat, stejně jsme měli pocit, že je hrozně sucho a že tráva nemá pro růst dobré podmínky. Ale osmého dne jsme se dočkali.

Následující fotky ukazují, jak zahrada vypadala po 17, 24 a 45 dnech.

Teď už je listopad a máme vysázené i stromky - třešínku (odrůda Burlat), meruňku (odrůda Bergeron), černou lesní borovici a jedlý jeřáb. Chybí už jen trojkmenná břízka - foto doplním.

A bohužel, zahrádka se poměrně kvapně ukládá k zimnímu spánku.
Pokračování na jaře…