Dřevodomek

(říjen 2010 až září 2011)

Teprve v průběhu stavby jsem zjistil, že Marcela byla dosud pro mne zcela neznámou bytostí a že jsem za ta léta společného žití vůbec nepoznal její zájmy a touhy. Všechno vlastně začalo už během spodní stavby, kdy rypadlo odhalilo, co za poklady se skrývá pod ornicí naší bývalé zahrádky. ‘Běžný’ (původně jsem chtěl napsat ‘normální’) člověk by byl zděšen hromadami jílu a kamení, protože - co s tím proboha budeme dělat? Pro Marcelu to však byl impuls, jak projevit svou vášeň. Zatímco my jsme přes plotové pletivové pole pracně oddělovali zrno od plev, Marcela prohrabávala plevy a vybírala z nich kameny, které se na více než rok staly její posedlostí (a trochu jí to asi zůstalo navždy). Sbírání kamenů vyžadovala i po nás ‘běžných’ a za každý omylem (nebo naschvál) vyhozený kámen nás peskovala.

Po čase se kameny vršily, kam se člověk podíval, museli jich být metráky. Zprvu jsme ten Marcely vrtoch nebrali dost vážně a až teprve teď, kdy je všechno hotovo, smekám pomyslný klobouk před tím, co všechno s kameny dokázala a jak jimi dokázala naší zahrádku a okolí domu vylepšit a zkrášlit. Těžko se to vysvětluje. Je to jako s tou hlínou, kterou jsme prosévali. Kdybychom jí všechnu nechali odvézt a koupili jinou bez kamenů a jílu, bylo by to bez práce a hned. Kdyby se Marcela nezamilovala do kamenů, dláždilo by se z koupených dlaždic a zídky by se stavěly z betonových svahových tvárnic, znamenalo by to mnohem méně práce a bylo by to skoro hned. Ale jak ta práce, kterou jsme tady provedli, tak i materiál, který prošel (někdy i několikrát) našima rukama a zůstal tady, nám pomohly cítit se tu doma. Zní to hodně pateticky, ale ta hlína a kamení nás propojují s minulostí, s tou krásnou zelenou zahrádkou, kterou jsme měli rádi, se zbytkem rodiny, s Fidem… Necítíme se tu cize. Možná je to úplná blbost, jen se snažím vymyslet, co nás k tomu vedlo…

Všechno začalo tvorbou skalky - to je doopravdy umělecké dílo. Je to asi také jediné s čím jsem Marcele pomáhal, protože bylo potřeba osadit velké balvany. která by sama neuzvedla. Marcela se při stavbě skalky jako umělec také chovala. Každý kámen mnohokrát převracela, než přišla ne jeho optimální polohu (ty velké jsem musel obracet já…), obsypala ho prosetou hlínou a pak vždycky odstoupila a zálibně a dlouho si své dílo prohlížela.

Velkolepým dílem jsou dlážděné chodníčky okolo domu a chatky. Na těch je opravdu vidět, jaké nádherné placáky podzemí naší zahrádky skrývalo. Všechny kameny jsou podsypány jemným drceným štěrkem a pokládány do betonové mazaniny. Všechno dělala Marcela sama, jednou, snad dvakrát, jí pomáhala Tomášova Terka. Já jsem jen vozil štěrk, kameny a v kolečku míchal beton, k odborné práci jsem připuštěn nebyl.

Asi nejvíc práce bylo na opěrných zídkách. S první zídkou začala Marcela loni v říjnu a poslední dokončila letos v září těsně před tím než nastoupili zahrádkáři. Zídky jsou poměrně subtilní a je otázka, jak dlouho vydrží a co s nimi udělá mráz. Všechny kameny jsou poslepovány betonovou mazaninou a mezi zeminu a zídku Marcela sypala štěrk. Zídky jsou propustné, nedávali jsme za ně žádnou fólii, chtěli jsme, aby voda měla kam odtékat, a zídky nezatěžovala. Zídky nemají žádný základ, jsou postaveny přímo na terén.

Je jasné, že jak zídky, tak dlažba časem popraskají, ale myslíme si že by to nemělo vadit. Spáry v dlažbě se časem zanesou hlínou a budou prorůstat trávou nebo nějakými drobnými rostlinkami. Všechny zídky jsou výrazně skloněny ke svahu a i popraskané by snad měly držet tvar. Protože jsme vodu nechali volně pronikat vně zídek, domníváme se, že se zídky vyvalovat nebudou.

Během těchto drobných stavbiček jsem spotřebovali ohromné množství materiálu. Nelze odhadnout kolik bylo kamenů. Postupně jsme je získávali proséváním hlíny a průběžně se spotřebovávaly, takže nikdy jsme je neviděli všechny najednou na jedné velké hromadě. Štěrku byl tři kubíky. Beton jsme kupovali v 30 nebo 25 kilových pytlích, po různých pokusech jsme si oblíbili betonovou mazaninu, určenou pro tloušťku vrstvy do 40 mm. Pytlů bylo bezpočet. Nikde jsem si spotřebu betonu nezapisoval, ale odhaduji, že jsme jich koupili tak 80, možná 100.

Pro mne nejhorší prací bylo mytí kamenů od jílů a nečistot, protože se špinavými kameny by se beton nespojil. Strávil jsem hodiny nad kolečkem plným vody, ve které jsem kameny drbal smetáčkem. Na smetáčku jsem obrousil téměř celé štětiny, obroušené ruce jsem pak chránil rukavicemi a ty jsem zlikvidoval dvoje.

Mám pocit, že celý rok jsme se hrabali v hlíně, myli kameny, převáželi je z místa na místo, kupovali a míchali beton, zdily zídky a dláždili chodníčky. Ale je hotovo a když se procházíme okolo domu tak je nám naprosto jasné, že to stálo za to. Líbí se nám to a máme z toho dobrý pocit.

Galerie1 - Galerie2 - Galerie3 - Galerie4
Galerie5 - Galerie6 - Galerie7 - Galerie8