Neděle, Červenec 31, 2011

311 Terénní úpravy

(srpen 2010 až červenec 2011)

Při plánování a stavbě domu jsem se dopustil mnoha chybných (nejen) časových odhadů, ale tím největším omylem byl rozhodně termín založení trávníku a nové zahrady. Když vrchní stavba začala v lednu a dokončení domu bylo naplánováno na duben, byl jsem si jist (a moc jsem to chtěl), že se podaří terénní úpravy provést tak, abychom stihli jarní termín zakládání trávníku. Když jsme se zpracováním hromad hlíny začali v až srpnu bylo už jasné, že nestíháme ani termín podzimní. Od té doby uplynul celý rok a teprve teď je pozemek pro založení trávníku připraven, až na pár drobností, které ovšem vyžadují obrat letošního podivně chladného a deštivého počasí k lepšímu. Takže jsme nabrali zpoždění jeden a půl roku.

Po stavbě zbyly na pozemku obrovské hromady hlíny. Většinu tvořila sice ornice shrnutá během spodní stavby, ale i ta, jak jsme později zjistili, byla promísená s kořeny, větvemi, obrovskými hroudami jílu, kameny, betonovými dlaždicemi a cihlami coby pozůstatku pěšinek a různých jiných úprav staré zahrádky. Na dalších hromadách byl materiál, který by každý prozíravý stavebník nechal odvézt a nahradit něčím použitelným. Ale Marcela se zamilovala do kamenů, které hloubková devastace původního terénu odhalila a všechen vykutaný materiál schovávala, aby z něho mohla postupně kameny zachraňovat. Je fakt, že chodníčky a zídky, které z nich později vytvořila, si vyžadují obdiv a úctu - ale o tom v následujícím článku.

Rozhodli jsme se, že všechen materiál proházíme přes pletivo původního plotu a přemístíme tak, aby to ‘ošklivé’ bylo navždy ukryto v hloubce a to jemnější tvořilo povrch v dostatečně mocné vrstvě, která by umožnila bezproblémové sázení běžné zeleně bez nebezpečí, že bude nutné znovu z půdy dolovat velké kameny, kořeny a bůhví co ještě.

31101m.jpg 31102m.jpg

Brzy jsme zjistili, že to bude pěkná dřina. Šlo to hrozně pomalu a zahrada vypadala zoufale neútulně. Zdálo se, že materiálu neubývá, poměr toho ‘ošklivého’ k tomu ‘pěknému’ mohl být i více něž 1:1. Kvalitnější zem jsme rozváželi po zahradě a z té hlušiny začala narůstat další hromada. Celý zbytek léta jsme navíc museli pracovat v domě, abychom se mohli co možná nejdříve nastěhovat. Začátkem listopadu jsem si vzal dovolenou s dalším nesmyslným předsevzetím proházet alespoň jednu celou hromadu, ale ani to jsem zdaleka nestihl, jenom jsem si přivodil svalovou horečku a byl jsem úplně grogy. Pak přišla dost tuhá zima, práce jsme museli přerušit a já stále bláhově doufal, že stihneme alespoň jarní trávníkový termín.

31103m.jpg

S jarním pracemi jsme začali už někdy začátkem března. V téže době jsme začali jednat se zahradnickou firmou Okrasná školka Svrkyně o založení trávníku, stále ještě v jarním termínu. Pana zahradníka udivilo, že si chceme terénní úpravy provést sami, dosud se s takovým přístupem nesetkal. Trochu nás nalomil tím, že tvarování terénu je pro ně práce na necelý den, ale později jsme se stejně vrátili k naší vizi vše si udělat sami.

31104m.jpg 31105m.jpg

Celkem brzy bylo jasné, že hlušiny je příliš mnoho. Měli jsme sice v úmyslu vybudovat na nějaké zahradě terénní nerovnosti, začali jsme dokonce vytyčovat jejich půdorysný tvar, ale hromada ‘ošklivého’ materiálu brzy překročila vyměřené hranice. Ukázalo se nezbytné přebytečný materiál nechat odvézt. Celkem jsme za draho vyhodili přes šest kubíků hlušiny a na zahradě to bylo sotva patrné.

31106m.jpg 31107m.jpg

Když se podívám na měsíční krajinu na fotografiích z následujícího období, nemůžu ani uvěřit tomu, že se to všechno nakonec zvládlo. Mnohokrát jsem si vzpomněl na chlapečka z Hrabalova ‘Jak jsem obsluhoval anglického krále’, který neustále zatloukal do dřevěné podlahy jeden hřebík za druhým. Já si z hlíny modeloval jeden kopeček vedle druhého, a některou hlínu jsem proséval dokonce dvakrát, jednou přes pletivo a pak ještě přes stavební síto, abych získal jemnější materiál pro záhonky Marcely. Sousedé si o mě musí myslet, že jsem v mládí několikrát upadl na hlavu - a z veliké výšky.

31108m.jpg 31109m.jpg

Další jarní trávníkový termín samozřejmě padl. Nejen, že bychom nestihli hlínu proházet, ale v té době bychom ani nevěděli, jak naše kopce tvarovat. Vše by proběhlo bez řádné přípravy a výsledek by mohl být žalostný.

Na zahradě tedy vznikly dva kopce. Tomu vplevo říkáme Říp podle tvaru jeho vyšší části. Stolová hora napravo je připravena pro stavbu venkovního grilu/udírny a nějakého zastřešeného altánu - ale to je výhled do opravdu daleké budoucnosti.

31110m.jpg 31111m.jpg 31112m.jpg

Nerovnosti na zahradě se u našich příbuzných a známých setkávají s různou mírou pochopení. Myslím, že přístup je spíše negativní. Přiznám se, že ani my sami si nejsme jistí tím, co jsme tak pracně z hlíny a kamení vymodelovali, nebyl za tím žádný jasný záměr, spíše jen taková intuice.

Problém je, že členitá zahrada vyžaduje dobrý plán. S placatou zahradou bychom si snad nějak poradili, ale tady bylo najednou hrozně těžké vymyslet, kde co má růst, abychom nerovného terénu vhodně využili a ze zahrady vytvořili nějaký vzhledný celek. Už jednou jsme po marném a nikam nevedoucím bádání nad uspořádáním budoucího domu museli vyhledat architekta a stejně jsme skončili i nyní. Domnívám se, že i tentokrát jsme měli kliku na skvělou zahradní architektku. I když měla zpočátku zjevné výhrady k nerovnostem (zejména ke stolové hoře), které by asi sama na zahradu nenavrhla, nakonec nás dobře pochopila, dokázala se do nás vcítit a terén zahrady přijala jako neobvyklou výzvu. Její návrh nám připadá skvělý a terénní nerovnosti teď začínají mít smysl, stejně jako naše úsilí, které jsme do jejich vytvoření vložili.

Galerie1 - Galerie2 - Galerie3 - Galerie4
Galerie5 - Galerie6 - Galerie7 - Galerie8

Přidat komentář

Pro přidání komentáře vyplňte formulář níže