Dřevodomek

listopad 2010

Někdy na přelomu říjen/listopad jsme v novém domě začali bydlet. Většinu věcí už máme v Tachlovicích, občas ještě přespáváme v dřívějším bytě, ale stále řidčeji. Zatím nemáme skoro žádný nábytek, jen k Marcele jsme (provizorně) nastěhovali část naší původní ložnice. Já spím na zemi (jen na matraci) a věci mám převážně v krabicích.

Odchod z Písnice, kde jsme naše (ovšem již dospělé) děti nechali svému osudu, nebyl a není zdaleka tak snadný, jak jsme si představovali. V minulém bytě jsme žili spokojeně mnoho let, vychovali jsme tam děti, měli jsme tam našeho milovaného pejska a vůbec to nebylo špatné bydlení. K tomu místu nás váže opravdu mnoho vzpomínek a je těžké se od toho všeho odtrhnout a znovu začínat jinde. Nejhorší je, že k odchodu do nového domu nás vůbec nic nenutí, jen ten fakt, že je dům hotov a že by nemělo žádný smysl nechat ho prázdný. Nelze se zbavit neurčitých výčitek svědomí, že odcházíme jaksi bez vážného důvodu. Myslí, že i děti to nesou špatně. Byli jsme na sebe zvyklí, večer jsme se setkávali, komunikovali jsme spolu nebo jsme alespoň společně čučeli na televizi. Byli jsme rodina a tu jsme teď trochu násilně rozdělili. Bude trvat dlouho, než tomuto novému stavu věcí přivykneme. A možná to na nás ještě více dolehne, až bude v domě opravdu všechno hotovo. Zatím totiž pořád něco kutíme a doděláváme.

Je neuvěřitelné, kolik drobných prací je stále potřeba udělat, ale zatím doma pracujeme s radostí. Jen je velká škoda, že se nekompromisně blíží zima. Chladno a déšť začínají znemožňovat práce venku na zahradě. Také silně postrádáme dovolenou, kterou jsme během roku na stavbě vyplýtvali. Hodně trpím skutečností, že není možné udělat všechno, co by bylo potřeba. Snad jako ještě žádný rok dříve se těším na jaro a léto. A zimu fakt nemám rád…

Galerie1 - Galerie2 - Galerie3 - Galerie4