Dřevodomek

10. září 2010

Kolaudace zřejmě bývá zlým snem mnoha stavebníků, ale u nás proběhla zcela pohodově. Vlastně jsem to čekal. Neměli jsme důvod před stavebním úřadem cokoli skrývat (svod dešťových vod do splaškové kanalizace, porušení odstupových vzdáleností od sousedních objektů, změny stavby oproti projektu apod.), protože u nás je postaveno vše projektu a předpisů (nebo si nejsme žádných prohřešků vědomi). Navíc jsme měli pečlivě připraveny všechny potřebné doklady (stavebnímu úřadu se odevzdávají neověřené kopie) a to zejména díky Penatusu a jeho subdodavatelům, od kterých jsme dostali všechno a dokonce ještě mnohem víc, než jsme nakonec potřebovali. Zajímavé je, že stavební úřad zajímají pouze doklady související s vrchní stavbou (tj. s vlastním domem) a nikoli dokumenty, získané od dodavatele spodní stavby, které mi připadají stejně důležité (např. revize uzemnění hromosvodů, tlaková zkouška ležatých kanalizačních rozvodů apod.)

Přestože píši o kolaudaci, v našem případě (stavíme jen na základě souhlasu s provedením stavby) se jedná o získání ’souhlasu s užíváním stavby’. Mezi skutečnou kolaudací a získáním souhlasu je jediný rozdíl - rozhodnutí stavebního úřadu, že dům je zkolaudován, platí až po tzv. ‘nabytí právní moci’, tj. po určité době, během které se k rozhodnutí mohou vyjadřovat různé dotčené třetí strany, které stavební úřad o kolaudaci informuje (třeba i sousedé, přestože s provedením stavby dříve souhlasili). Doklady požadované stavebním úřadem jsou v obou případech stejné a pracovník stavebního úřadu vždy provede osobní kontrolu, zda je stavba pro užívání připravena. Souhlas s užíváním stavby je platný okamžikem vydání stavebním úřadem a nikdo už se k němu vyjadřovat nemusí.

Na kolaudaci jsme se pečlivě připravili. Kolegyně, která (už dlouho) staví svépomocí a z okolí má informace o několika kolaudacích, nás přesvědčila o nutnosti zakoupit chlebíčky - množství a kvalita chlebíčků má významný vliv na úspěšnost kolaudace. Navíc Marcela napekla a tak to u nás dnes ráno vypadalo, jako na malé hostině. Včera jsme celý dům uklidili a dokonce jsme vytřeli dlažbu v obýváku a v zádveří, přestože všude zatím chodíme bez přezouvání.

Na kolaudaci přišla paní ze stavebního úřadu a tachlovický pan starosta. Pana starostu zajímalo spíše umístění našeho pozemku, nikdy na něm dosud nebyl a poprvé tak viděl část Tachlovic, kterou dosud znal jen z územního plánu a katastrální mapy. Paní ze stavebního úřadu si prošla celý dům (zdálo se mi, že trochu bojácně a s ostychem), vylezla dokonce i na půdu, ale samozřejmě nenalezla žádné nedostatky. Pak celkem rychle proběhlo všechno papírování a bylo po kolaudaci. Oba zúčastnění si vzali po jednom cukrátku z listového těsta a popili trochu čaje, spíše ze slušnosti, aby neurazili. Všechny chlebíčky zbyly tedy nakonec na nás (vlastně spíše na mne), měl jsem je na snídaní, na svačinu a ještě mne čekají k večeři. A to jsem měl navíc k obědu řízek s bramborovým salátem…