Dřevodomek

(květen 2010)

Po dlouhé době se zase dostávám k psaní. Než začnu s důležitějšími věcmi, cítím potřebu vyjádřit se k dosavadní spolupráci s Penatusem a jeho dodavateli i když - k finálním závěrům je ještě docela daleko.

Rodina mi vyčítá, že to, co píšu, vyznívá spíše kriticky a pesimisticky. Možná ano i když to tak v zásadě nemyslím. To pozitivní je asi trochu skryto mezi řádky (alespoň doufám) a ne každý má sílu to hledat. Abych to trochu napravil, rozhodl jsem se být v tomto článku velmi tolerantní a uznalý.

Nikdy předem jsem si neuměl představit stavbu domu a přípravy na ní. Jsem puntičkář přísný i sám na sebe a mám tendenci očekávat (a vyžadovat) stejné chování i od lidí kolem sebe. Trochu těžko se smiřuji s tím, že stavba a všechno kolem ní je dost živelný proces. Kdybych se mohl účastnit stavby několika domů, asi bych si na to zvykl, ale během té své první občas nelibě nesu, že se dělají zbytečné chyby a že práce nejsou optimálně koordinovány.

Ale uvědomuji si, že všichni jsou jenom lidi a dělat chyby je lidské. Problémy jsou od toho, aby se řešily a každý problém nějak vyřešit lze, je li k tomu dostatek snahy a vůle. Mnohem důležitější než nedělat chyby (protože bez chyb to nejde) je ochota chyby a problémy řešit (protože to jde vždycky).

A z tohoto pohledu nemohu šetřit chválou. Všichni, kdo na stavbě (a při její přípravě) pracovali a pracují byli a jsou mimořádně vstřícní a je snadné se s nimi dohadovat na případných změnách a opravách. Jsem si vědom toho, že občas (většinou z neznalosti) ‘prudím’ zcela zbytečně, ale i v takových případech je se mnou zacházeno vlídně a s porozuměním.

Dobré vztahy mezi lidmi jsou pro mne důležité a Penatus a jeho dodavatelé mají u mne jedno velké plus, protože stavba probíhá celkem pohodově. Kdybych někdy stavěl další dům, asi bych znovu volil Penatus - zatím má mojí důvěru.