Dřevodomek

Mimo to, že nervíky jsou skvělá společenská hra se špulkami na provázku, hrníčkem a hracími kostkami (kdo nezná, vysvětlím), nervíky jsou také to, co si hraje s námi. Myslím, že dům by se měl stavět asi tak do třiceti let věku, vlastně - skoro si začínám myslet, že všechno by měl člověk stihnout udělat do svých třiceti let. Do té doby je mozek pružný a ohebný jako proutek, snadno vše řeší a s každým problémem se snadno vyrovná. Mladý mozek buďto dostane nápad hned, nebo problém odsune na nějakou temnou, hluboko skrytou vedlejší kolej, kde dál hledá řešení, aniž by člověka obtěžoval, a když ho nalezne (a vždycky ho nalezne), slavnostně se s ním vytasí a radostně hýká. Starý mozek málokdy dostane nápad hned a problém nikdy nedokáže odsunout moc hluboko, řeší ho pořád, ve dne v noci, stále člověka obtěžuje a unavuje, a když řešení nalezne (a to může trvat týdny), svalí se zplihlý jako kus hadru.

Opravdu těžko snášíme napětí, které je stavbou domu spojeno. Každý problém se nám opakovaně honí hlavou, budíme se v noci a stále řešíme, řešíme, řešíme, řešíme a řešíme… Nejhorší je, že většina z těch problému jsou fóbie (často dost nesmyslné), které žádné řešení nemají, ale o to víc nás zatěžují.

Jen namátkou vyberu pár skutečností - problémů - otázek, které k tomu všemu vedou:

• Vymysleli jsme dům dobře? Neinvestujeme do něčeho, co nám pak nebude vyhovovat?
• Už tak vysoká cena stále narůstá, budeme na to vůbec mít? Neskončíme někde uprostřed?
• Vysoká hypotéka, jak jí budeme splácet? Co když Marcelu vyhodí z práce? Co když Protea zkrachuje? Jak to budeme řešit v důchodu?
• Vybrali jsme dobře dodavatele? Netahá z nás peníze? Postaví dům dobře?
• Je dobře vyztužená konzola základové desky, nezlomí se pod zatížením domu?
• Je dobře udělaná a průchozí celá kanalizace pod domem?
• Je dům dobře staticky navržen, nezřítí se nám osmnácti metrová vrcholová vaznice na hlavu?
• Jak budeme řešit problém jezera na zahradě pod domem? Půjde to vůbec odvodnit, aby zahrada byla suchá?
• Nevadí vlhké a deštivé počasí postaveným stěnám? Nevadí, když vlhké dřevo zmrzne?
• Podaří se dům dostatečně vysušit než se bude tepelně izolovat a něž se konstrukce uzavřou. A jak to poznáme?
• Jaké všechny problémy nás ještě čekají? A jaká překvapení? A jaká zklamání?

A tak dál, stále dokola a mozek bobtná a nedá člověku odpočinout. Uklidňuje mne jen, že dům bude (opravdu bude?) postaven do konce května a to naše mozky vydrží (opravdu vydrží?) a se svými mozky to vydržíme i my. Mnoho věcí sice budeme muset řešit v létě až po dostavění domu (zbudou na ně peníze a síly?), ale vánoce už snad v Tachlovicích oslavíme. Stavba nás bude stát jeden rok života (nepočítaje splácení hypotéky!). Když lidé staví domy svépomocí, stráví na stavbě třeba pět let nebo i více a to považuji za opravdu velké hrdinství. Něco takového bych asi nedokázal snad ani před těmi dvaceti lety.