Dřevodomek

U každého nového domu je potřeba řešit tzv. dešťové hospodářství. Obecně jde o to, aby voda, která naprší a nasněží, zůstala tam kde spadne. Bylo by vyloženě špatně, kdyby se voda ze střechy domu svedla okapy do splaškové kanalizace. Nám to stavební úřad přímo zakázal jedním článkem v souhlasu se stavbou (uložil nám povinnost vypořádat se s dešťovou vodou na vlastním pozemku). Jenže co s tím množstvím vody? Optimálním řešením je dešťovou vodu svádět do obrovské jámy naplněné štěrkem, kde se může postupně vsakovat do okolí. A když je vody opravdu hodně (a nestačí se vsáknout), tak z této jámy vyteče a rozlije se po terénu. A co když je podloží nepropustné a vsakování neumožní? Tak to tedy nevím.

Problémem dešťové vody jsme se zabývali už při tvorbě studie, ale finální řešení jsme zvolili až při spodní stavbě. Kdysi jsem si totiž spočítal kolik vody je potřeba na zalévání a zjistil jsem, že pokud by se používala pitná voda, stálo by nás to až 10 tisíc Kč ročně. Usoudili jsme, že bude vhodné vybudovat na zahradě jímku, zaústit do ní okapy a pro zalévání používat vodu dešťovou. Jen jsme nevěděli, co s vodou, když se jímka zaplní a bude odtékat přepadem. Nejprve jsme uvažovali o vsakování, ale to jsme ještě vůbec netušili, že pod naší zahradou je jílovitá zemina, do které se nic vsáknout nemůže - to se zjistilo až při hloubení základů. Naštěstí nám v tom pomohl pan soused, dovolil nám přepad z jímky zaústit (přes část jeho zahrady) do jakéhosi letitého potrubí, které je vyústěno kdesi mimo vesnici na stráni nad potokem.

Pojem dešťové hospodářství zahrnuje ale také způsob, jak se dále nakládá s vodou zadrženou v jímce. Maximalistickým řešením je propojení jímky s domácí vodárnou, která umožní čerpat vodu s otočením kohoutku, a která může být napojena na rozvod užitkové vody po domě pro splachování záchodů a dokonce i pro praní. To jsme vyloučili, přišlo nám to komplikované, už takhle je dům doslova napumpován složitými moderními technologiemi a do dalších se nám nechtělo. Budeme mít v jímce ponorné čerpadlo, která se bude v případě potřeby zapínat maunálně. Vodu budeme používat jen na zahradě - zejména k zalévání a mytí aut. Celé řešení je na věky (když nepočítám čerpadlo, které asi na věky nevydrží) a vložené investice se vrátí za cca 5 roků.

Jáma pro jímku byla opravdu veliká a hluboká, teprve na jejím dně v hloubce asi tři a půl metru se objevilo trochu podzemní vody (to bylo dobré zjištění, mysleli jsme, že sklípek pod terasou bude v suchu - jak šeredně jsme se mýlili). Telto PT měli obavu, zda jim vůbec podaří tak hlubokou jámu vykopat, očekávali, že narazí na skálu, ale všude byl jen zcela nepropustný jíl.

Když přivezli jímku, okamžitě jsem jí začal nazývat ponorkou, úplně snadno jsem si dovedl představit, jak se v ní potápím do mořských hlubin. Dopravu po pozemku a osazení ponorky do jámy prováděl bagr. Ponorka spočívá na betonové podkladní desce a i její podstavec je částečně zabetonován. Celá jímka je obsypána pískem, při obsypávání musela být naplněna vodou. Od přepadu ponorky vede drenáž ve štěrkovém žebru do potrubí na pozemku souseda.

Vypínač čerpadla a výtokový ventil budou umístěny na maličkém sloupku nad ponorkou. Sem také bude do druhého ventilu zavedena pitná studená voda z domu. Čerpadlo bude zapojeno do zásuvky v komínku ponorky. A v ponorce bude ještě ventil, kterým se bude potrubí pitné vodu na zimu vypouštět, aby ve sloupku nezamrzlo. Snad to bude všechno fungovat, jak jsme si naplánovali.

Protože je ponorka docela hluboká, nechali jsme do ni připevnit žebřík, aby se dalo dovnitř v případě potřeby bezpečně vlézt, např. při vypouštění vody z potrubí, výměně čerpadla apod. Při montáži se žebřík utrhl a výrobce ho musel přijet opravit. Ale podle mne s ním budou problémy. Žebřík je přivařen krátkými plastovými housenkami, které nejsou s povrchem ponorky dobře propojeny. Uvidí se na jaře.

Je mi trochu líto, že celá ponorka zmizela pod zemí a je z ní vidět jen poklop.

Galerie1 - Galerie2 - Galerie3