Dřevodomek

Čím je člověk starší, tím více vnímá jaké počasí je a hůře snáší jeho nepřízeň. Cítím se být toho jasným dokladem, ale nikdy jsem počasí nesledoval tak, jako teď během stavby. Píši zpětně v době, kdy se montují stěny domu. Po sněhové kalamitě a mrazivých dnech nastala několikadenní obleva, mrholí nebo padá déšť se sněhem, na zahradě pod domem se vytváří jezero, složené zásoby dřeva moknou, na základové desce stojí mezi kotevními prahy voda z tajícího sněhu, po celý den je šero a zamračeno k pesimizmu a depresi chybí malý krůček. Vím, že to jednou muselo přijít, ale nesu to opravdu těžce.

Z dnešního pohledu mi připadá loňský podzim naprosto neuvěřitelný. Ode dne, kdy jsme zahájili likvidaci zahrádky a kácení stromů (na začátku října) až téměř do konce spodní stavby (na začátku prosince) bylo počasí téměř dokonalé. Likvidační práce, které jsme prováděli svépomocí, jsme tak mohli spojovat i s grilováním a jiným hodováním a byla to zábava. Ještě 31. října byl krásný den a v rámci spalování suchých větví jsme si opékali buřtíky.

Díky skvělému počasí se včas a úspěšně podařilo zvládnout i spodní stavbu. Během ní téměř nepršelo. Na úzkém pozemku neustále pojížděl bagr, hrabal, přemísťoval hlušinu a ornici, rozvážel štěrk a písek, zavážel beton do základových pasů. Myslím si, že kdyby pozemek rozmokl, možná by bylo nutné práce dokonce zastavit a pokračovat až na jaře. Počasí se zhoršilo až na závěr spodní stavby. Bagr během několika dní terén totálně rozjezdil, koleje byly hluboké místy až půl metru a bylo obtížné po pozemku chodit a fotografovat, natož něco stavět. Také to byl jasný doklad toho, že uvažovat o vsakování dešťové vody na našem pozemku byl naprostý nesmysl. Naštěstí zbývalo dokončit jen terénní úpravy a přípojky a bylo hotovo.

Pěkné počasí teď budu mít mnohem raději než kdykoli dříve.