Neděle, Leden 3, 2010

045 Jak budeme topit - část II

(březen až červen 2009)

Radiátory

Pod pojmem ‘teplo v rodinném domě’ si asi každý nejprve představí sklepní místnost s elektrickým nebo plynovým kotlem, soustavu radiátorů pod okny ve všech obytných místnostech a (možná) topné žebříky v koupelnách. Konzervativnější jedinci si mohou za elektřinu a plyn dosadit uhlí a dřevo.

Během celoživotního bydlení v paneláku jsem si vypěstoval averzi k radiátorům. Je fakt, že současné radiátory vypadají (spíše - mohou vypadat) jinak, než ty, se kterými jsem dlouho žil, ale já prostě radiátory nemám rád a už od začátku jsem se jim chtěl vyhnout. Koupelnové topné žebříky mi nevadí (možná proto, že jsme je nikdy neměli) a považuji je za praktický teplý věšák ručníků, které jinak v každé koupelně rychle zatuchají.

Radiátory nemusí být teplovodní, ale i elektrické, nicméně nevýhody všech druhů radiátorů vidím stejně:

  • Radiátor nutně překáží
  • Členitost radiátoru komplikuje jeho údržbu - čištění a občas i natírání, špatně se uklízí také za nimi a pod nimi
  • Poměrně vysoká povrchová teplota radiátoru způsobuje přepalování prachu, který se na něm usazuje, prach pak cirkuluje po místnosti a zdraví asi moc neprospívá
  • Teplovodní radiátory pomalu reagují při regulaci teploty, mají poměrně vysokou tepelnou setrvačnost

Jedinou výhodou je podle mne asi možnost dosažení nejnižší pořizovací ceny ze všech možných variant.

Podlahové topení

Podlahové topení jsme dlouho zvažovali jako hlavní zdroj vytápění. Znali jsme ho z pražské Squash Arény, kam jsme občas chodili hrát squash (co jiného…). Teplá podlaha v prostorách, kde se člověk pohybuje bos, je mimořádně příjemná. V zádveří, obýváku a koupelnách jsme plánovali dlažbu, která sice v létě příjemně chladí, ale v ostatních ročních obdobích by mohla být nepříjemně studená.

I podlahové topení může být teplovodní nebo elektrické. Teplovodní topení je realizováno plastovými trubkami (spíše hadicemi), které jsou zality v podkladních betonových vrstvách podlahy, tedy poměrně hluboko a může být pod jakýmkoli druhem podlah. Elektrické podlahové topení je tvořeno hustou sítí odporového drátu, který je umístěn mělce pod povrchem podlahy, např. v lepidle přímo pod dlažbou. Existují i elektrické rohože, které lze pokládat přímo pod koberec.

Výhody podlahového topení:

  • Zdroj tepla je zcela skryt, nikde není nic nevzhledného vidět, nic nepřekáží
  • Topí velká plocha, takže povrchová teplota topení (kterým je celá podlaha) je velmi nízká (do cca 30 stupňů), nedochází k přepalování prachových částic
  • Teplo od nohou je velmi příjemné
  • I když název topení je ‘podlahové’, stejným způsobem jako podlahu lze vytápět i stěny, není to ale příliš obvyklé.
  • Do teplovodního podlahového topení je možné v létě čerpat i studenou vodu a tak interiér chladit.

A nevýhody:

  • Pomalý náběh při začátku a dlouhý doběh po konci topení. To se samozřejmě projevuje zejména u teplovodního topení, které je v podlaze hluboko. Po zatopení může trvat i několik dní, než se podlaha prohřeje na požadovanou teplotu a několik dní zase může trvat, než podlaha po vypnutí topení zase vychladne. U elektrického topení to může trvat řádově hodiny.
  • Podlahové topení nelze rychle regulovat. Když zatopíte hodně a bude vám horko, zeslabením topení nic nevyřešíte. Topení prostě reaguje příliš pomalu a patrně vám nezbude, než otevřít okna a drahé teplo pustit ven.
  • Podlahové topení může produkovat příliš mnoho tepla. To může být významnou nevýhodou u nízkoenergetických a pasivních domů. Hadice teplovodního topení a odporové kabely musí totiž vytvářet poměrně hustou síť, aby se na povrchu podlahy nestřídala teplá a studená (spíše více a méně teplá) místa. I když se podlaha může zdát jen vlažná, v té velké ohřívané ploše může i tak produkovat tolik tepla, že může docházet k přehřívání interiéru. Paradoxně se tak může stát, že v domě bude horko, ale dlažba se bude zdát chladná a nohy si stejně nezahřejete.
  • Pokud se něco porouchá (topení poteče, nebo dojde k přerušení odporového kabelu) je oprava náročnější, protože vždycky je složitější dostat se do podlahy, než vyměňovat trubky ve stěnách.
  • Podlahové topení by nemělo být v místech, kde bude postaven nábytek, podlaha s topením by se ani neměla zakrývat kobercem, byť by byl jen na její části. Důvod je jasný, vytvářené teplo musí mít možnost ‘odcházet’ z podlahy ven, jinak by mohlo docházet k přehřívání a defektům jak topení, tak podlahy. V důsledku tohoto požadavku musíte mít už při stavbě rozmyšleno uspořádání nábytku a hlavně - v budoucnu nemáte moc možností toto uspořádání měnit.
  • Povídá se, že podlahové topení není moc zdravé a může zhoršovat např. problémy s křečovými žílami apod. Je fakt, že teplo od nohou není ve střední Evropě moc přirozené, můžeme ho zažít asi jen během dovolené na rozpálené mořské pláži.

Vzduchotechnika

Topení vzduchotechnikou je technologie, která není moc známá, resp. většinou si jí nespojujeme s bydlením, ale spíše s obchody, tělocvičnami, velkokuchyněmi apod., ale i tady jí vídáme spíše jako prostředek větrání, než jako systém produkující teplo. Princip je jednoduchý. V domě je soustava potrubí (zabudovaná zpravidla ve stropech), kterým je z jednotlivých místností odsáván vzduch, a soustava kanálků (zpravidla v podlahách), kterými se do místností přivádí čerstvý vzduch. Výměnu vzduchu zajišťují ventilátory a přiváděný vzduch je podle potřeby zahříván elektrickými spirálami nebo teplovodním výměníkem. Vzduch může být také ochlazován prostřednictvím výměníku napojeného na klimatizační jednotku nebo v zemním výměníku. Celý systém může být napojen na tepelné čerpadlo nebo doplněn rekuperační jednotkou - o tom více v dalším článku.

Výhody topení vzduchotechnikou:

  • Vzduchotechnika zajišťuje větrání domu, není třeba větrat okny.
  • V interiéru nejsou žádné radiátory a nic co by vyloženě překáželo. Kanálky s přívodem vzduchu končí podlahovými vyústkami pod každým oknem, odtahové potrubí je do místností zaústěno celkem nenápadnými talířky nebo celkem vzhlednými mřížkami.
    04501m.jpg 04502m.jpg 04503m.jpg
  • Vzduchotechnika může být doplněna jednotkou rekuperace tepla. V ní se odtahovaný teplý vzduch před vyfouknutím mimo dům využívá k předehřívání čerstvého vzduchu, který je přiváděn do domu - to vede k výrazným úsporám.
  • Vzduchotechnika zbavuje interiér vlhkosti - to je důležité u nízkoenergetických a pasivních domů a zejména u dřevostaveb (obzvláště difúzně uzavřených).
  • Nízká poruchovost - jediným prvkem, který se může porouchat, je ventilátor a není nijak finančně náročné ho vyměnit.
  • Vytápění vzduchotechnikou rychle reaguje na požadované změny teploty. Je to ideální systém pro automatický režim, ve kterém se teplo v domě bude měnit podle týdenního programu (jinak teplo bude v noci, ve všední den v prázdném domě, o víkendu apod.).

A nevýhody:

  • Vzduchotechnika extrémně vysušuje interiér - je to výhoda i nevýhoda. Zejména v zimním období se do interiéru dostává suchý vzduch z venčí a to může být nepříjemné. Proto i vzduchotechnika by v zimě měla větrat spíše nárazově než trvale.
  • Hlučnost, která se ovšem projeví jen v případě, že systém není dobře navržen nebo proveden. Proudící vzduch může být slyšet ve vyústkách, v odtahových talířích nebo pod zavřenými dveřmi. Vlastní nízkootáčkové ventilátory jsou téměř nehlučné.
  • Problematické čištění potrubí a kanálků. Potrubí ve stropech je většinou provedeno z ohebných tepelně izolovaných hadic, které nejsou uvnitř hladké a nutně se v jejich záhybech musí usazovat nečistoty.
    04504m.jpg
    Kanálky jsou plechové rozměru např. 200×50 mm. Hadice i kanálky mohou být velmi dlouhé, mohou se i větvit a nedovedu si představit žádný způsob, jak je čistit - jedině do nich čas od času nastříkat nějakou desinfekci. Na druhou stranu, vzhledem k tomu, že hadicemi i kanálky trvale proudí vzduch, není v nich prostředí vhodné pro růst plísní a pro množení bakterií.
  • V některých místech interiéru může být cítit lehký průvan, zejména podél stěn s okny, pod kterými jsou vyústky.
  • V celém domě je přibližně stejná teplota, teplotu nelze dost dobře regulovat lokálně

Krbová kamna nebo krb s výměníkem tepla

Ke krbu nebo kamnům se stavím spíše jako k doplňkovému zdroji tepla, vytápět jimi celý dům mi připadá složité a nepohodlné. Očekávám, že doma budu mít stále stejně příjemně teplo s žádnými velkými výkyvy, a toho se kamny ani krbem docílit nedá. Tepelný výměník kamen nebo krbu se napojuje obvykle na teplovodní vytápění objektu. Vše musí být navrženo dobře, aby se voda zahřátá ve výměníku putováním po topném okruhu dostatečně vychladila. Vše se velmi špatně reguluje, zásadní problém ovšem nastává, když voda ve výměníku není dostatečně chlazena, protože pak je nutné přestat topit.

Výhody:

  • Přirozený a jednoznačně nejpříjemnější zdroj tepla
  • Zdroj pohodových večerů, pohled na planoucí a praskající dřevo uvolňuje a uklidňuje
  • Rychlý zdroj tepla, když se člověk potřebuje naléhavě zahřát

Nevýhody:

  • Nemožnost regulace
  • Nerovnoměrné vytápění místností, nerovnoměrná teplota i v jediné místnosti
  • Přetápění interiéru, zvláště v nízkoenergetických a pasivních stavbách
  • Nutnost sledovat stav tepelného výměníku
  • Zdroj prachu a nečistot

Infratopení

Infratopení je zajímavou variantou, o kterou jsme jen tak letmo zavadili. Uvažoval jsem o něm chvíli spíše jako o doplňkovém topení v ložnici Marcely, které je pořád zima, nikdy mne nenapadlo, že by infratopení mohlo vytápět celý dům, ale asi je to možné.

Infratopení jsou velmi tenké elektrické deskové radiátory nejrůznějšího vzhledu - kámen, barva, obraz apod. Radiátor je tenký a může být umístěn kdekoli, např. může být i zabudován do podhledu - nedává se pod okna, jako běžné radiátory. Všechny ostatní tepelné zdroje topí prostřednictvím tepelného záření, tj. zahřívají sami sebe a vzniklým teplem ohřívají vzduch, který pak cirkuluje po místnosti a zahřívá všechno ostatní. Infratopení topí prostřednictvím infračerveného záření, které proniká vzduchem (aniž by zvyšovalo jeho teplotu) a přímo zahřívá pevné plochy, na které dopadá - i lidské tělo. Není to nic škodlivého, infračervené záření je běžnou složkou slunečního světla, proto se můžete na slunci hřát i v zimě, když kolem vás mrzne. Zdroje uvádí, že tento ‘přímý’ ohřev pevných těles vede k tepelné pohodě za výrazně nižší teploty prostředí, než při působení jakéhokoli běžného topení. Jinými slovy, bude Vám teplo, přestože v místnosti bude i o několik stupňů nižší teplota, než jakou byste pro zahřátí potřebovali v případě např. teplovodních radiátorů. To má v důsledku vést ke značným úsporám energie. Nevím, nemám s tím žádné osobní zkušenosti, ale trochu bych si asi připadal jak v mikrovlnné troubě.

Výhody:

  • Úspora elektrické energie, protože není nutná tak vysoká teplota prostředí
  • Topné těleso nepřekáží, může být zajímavým prvkem interiéru
  • Možnost rychlé regulace centrálně i v každé místnosti
  • Jednoduchá instalace, lze snadno doplnit do stávajícího interiéru, je potřeba jen elektrická zásuvka
  • Bezporuchový provoz, vysoká životnost

Nevýhody:

  • Infračervené záření se šíří jako světlo, tj. v případném ’stínu’ bude chladněji
  • Šíření infračerveného záření narušuje proudění vzduchu, např. větrání
  • Přímý pohled na topný panel prý vede k vysoušení a k pocitu pálení očí
  • Vysoká povrchová teplota topného tělesa - až 100°C