Dřevodomek

(březen až červen 2009)

Nad plánováním podlah jsme strávili nemálo času. Pro člověka, který dosud doma šlapal pouze po koberci, se zkoumáním variant otevírají možnosti, jež jen těžko dokáže posoudit. Mohlo by se zdát, že povrchy podlah nejsou v počátečních stádiích návrhu příliš podstatným parametrem, ale dům musí fungovat jako celek a podlahy podlahy mají vliv na mnoho věcí:

• Vzhled interiéru
  Je nutno si uvědomit, že podlaha (také ovšem strop) je v každé místnosti obrovskou plochou, a proto je jejím vzhledem interiér hodně ovlivněn. A problém je, že snad jen s výjimkou koberce, podlahu jen tak nevyměníte, až se vám okouká a přestane líbit.
• Pohoda při chůzi
  Nejpohodlnějším povrchem je asi koberec. Pokud chodíte doma bosi, koberec pro vás bude asi jedinou vhodnou variantou. My jsme zvyklí na zdravotní pantofle s tlustou měkkou podrážkou, takže jsme si mohli vybírat. Středně měkké povrchy jsou dřevěné nebo korkové, linoleum, marmoleum apod. Vyloženě tvrdými povrchy jsou dlažby.
• Teplo
  Teplý povrch je dost zanedbávaným atributem podlahy. V paneláku se to moc neřeší, protože podlahu vytápí vždy soused v nižším patře a i pod přízemím je vytápěný sklep. Máme babičku ve starém činžovním domě, kde pod ní žádné vytápěné prostory nejsou. Ať rozpálí vafky sebevíc, nohy stále zebou. A rodinné domy se už většinou nepodsklepují, takže - pozor na to. Koberec nebo dřevěná podlaha nemusí být teplým povrchem, protože nejsou moc vhodné pro elektrické podlahové topení. Zato vyhřívaná dlažba - to je velká pohodička.
• Komfort údržby
  I tady asi vyhrává koberec, protože stačí ho občas vysát a jednou za čas ho vyčistit mokrou cestou. Domníval jsem se, že dlažbu je možné jen zametat a občas vytřít, ale i ta se musí vysávat, smeták vezme jen něco. Navíc na dlažbě je všechno hned vidět a také cítit při chůzi (křupe to a škrábe). Koberec většinu nečistot milostivě pohltí mezi svými vláky a smyčkami…
• Trvanlivost
  V trvanlivosti koberec prohrává. Ať koupíte sebekvalitnější, stejně bude po čase vidět, kudy se chodí. Ani mokrým čištěním nelze koberci jeho původní vzhled vrátit. A do výměny koberce ve vybaveném interiéru se nikomu moc nechce… Někde uprostřed jsou dřevěné a korkové povrchy, nejtrvanlivější je samozřejmě dlažba.

V této fázi jsme vůbec něřešili skladbu podlahy, jen ten její povrch. Marcela měla ohledně své ložnice vždycky jasno, chtěla zelený koberec (chtěla mít travičku i před postelí). Později se z toho vyklubal docela problém, protože sehnat kvalitní rozumně a pěkně zelený koberec za slušnou cenu je fakt těžké. Já chvíli váhal a pak jsem se rozhodl pro lepený korek. Do korku jsem se už dávno zamiloval, je to úžasný materiál. Už v bytě jsem s ním hodně pracoval, obkládal jsem korkem i stěny. Korek je měkký, teplý, má krásné odstíny skořicových barev - je to nádherný kus přírody doma.

Co se týká zádveří a chodby, chvili jsme uvažovali o nějakém linoleu nebo PVC, ale přišlo nám to do dřevěného domu jaksi nepatřičné. Zajímavé mi připadalo marmoleum, protože se vyrábí z přírodních materiálů. Nechal jsem si poslat vzorek a dost mne zklamalo. Moc přírodně nevypadalo, je hodně tvrdé a křehké. Vzorek jsem zkoušel lehce ohnout a materiál praskl, jako bych lámal sušenku. Pak už jsme se sjednotili na dlažbě. V chodbě to nakonec vyhrál korek.

Oříškem byla podlaha v obývacím prostoru. Náš architekt doporučoval dlažbu, ale my z ní měli dlouho strach a tíhli jsme spíše ke dřevu. V domě pana Růžičky z Pantusu jsme viděli (tuším) bukové parkety, nelakované, jen napuštěné olejem. V domě paní Rychlemluvícíanepřerušitelné nás uchvátila prkenná podlaha z americké třešně. V domě manželů s domem od Prodesi/Domesi byla jakási průmyslová podlaha vytápěná vodovodním podlahovým topením. Jediné, o čem jsme od začátku vůbec neuvažovali, byla laminátová plovoucí podlaha, opět nás od ní odrazoval ten ‘nepřírodní’ materiál.

Nakonec jsme se pro dlažbu rozhodli a teď, po už téměř dvouletých zkušenostech, víme, že jsme lépe udělat nemohli. Naprosto zásadní výhodou je, že o ní nemusíme mít strach. V létě, pokud není nějak extrémně ošklivo, můžeme chodit na zahradě i po domě v jedněch botách, není nebezpečí, že by se špínou něco poškrábalo nebo opotřebovalo. Při topení v kamnech nemusíme řešit vyskakující žhavé uhlíky. Bez obav v obýváku řežeme, brousíme a provádíme jiné špinavé nebo hrubé práce. Nebojíme se šoupat nábytkem, což by na dřevě mohlo být příčinou škrábanců. V létě když je i celý dům rozpálený dlažba příjemně chladí. V zimě je dlažba studená, ovšem hodně záleží na tom, jak dobře je dům od země izolován. Chladná dlažba nevadí při přecházení, ale může být nepříjemná, když člověk sedí. Proto, když dlažbu, tak jedině s podlahovým topením. Preferuji elektrické topné rohože, které jsou těsně pod dlažbou, takže podlahu ohřejí celkem rychle - během cca jedné hodiny. Jedinou naší negativní zkušeností s dlažbou byla reakce talíře po pádu z kuchyňské linky. Zatímco na linoleu nebo dřevě by možná talíř přežil nebo by se jen rozpadl na několik dílů, na dlažbě se rozletěl jako šrapnel, střepy jsme sbírali po celém obýváku i na chodbě.

S dlažbou je spojen jeden technologicko-konstrukční problém. Vlivem teplotních změn může v dlažbě vznikat pnutí a to může vést k prasklinám. Proto se u větších podlahových ploch mají v dlažbě provádět dilatační spáry. Náš obývák (spolu s kuchyňským a jídelním koutem) má plochu přes 40 m2 a o dilatačních spárách jsme proto dost vážně uvažovali. Navrhl jsem ale dost složitou skladbu dlaždic, ve které by každá dilatační spára byla jak pěst na oko, takže jsme nakonec nechali dlažbu udělat vcelku. Důležité je (ale to v dřevostavbě platí i pro menší místnosti a i pro obklady) používat pružná lepidla a pružné spárovací hmoty. Zatím se zdá, že vše OK.