Dřevodomek

(duben, květen 2001)

K Alešovi jsme chodili asi tak jednou za jeden až dva týdny. Pokaždé pro nás měl nějaký nový návrh a zpočátku se vůbec nejednalo o návrhy s nějakými kosmetickými rozdíly. Dokázal to, co my ne - zcela se odpoutat od jedné varianty a příště přijít s něčím úplně jiným. Většinu jeho návrhů máme jenom na papíře, některé už vůbec ne. Zde jsou tedy jen některé z nich, které jsme od něho dostali elektronicky:

Architektonická studie je komunikací mezi architektem a klientem, při které architekt z klienta tahá jeho představy a domě a o způsobu bydlení v něm a snaží se přijít s návrhem, který těmto představám odpovídá. Návrhů musí být vypracována celá řada a tady oceňuji Alešův přístup, protože jeho trpělivost s námi byla obdivuhodná.

Protože ze začátku se všechno hodně mění, pracuje se pouze s půdorysem domu bez kót, hlídají se jen vnější rozměry domu a řeší se uspořádání a ‘proporce’ jednotlivých místností. Po čase projekt začne požadavkům investora vyhovovat - pozná se to podle toho, že investor postupně přestane architekta bombardovat dalšími požadavky, takže už vlastně není, co by se dál řešilo. Buďto se opravdu podařilo udělat optimální návrh nebo investorovi došli peníze či síly.

V této fázi projekt převezmou architektovi zaměstnanci a nakreslí další výkresy - situaci, řezy a pohledy - a vytvoří tak podklady pro jednání se sousedy a pro první návštěvu stavebního úřadu. Pokud to dovedou a mají pro to patřičné vybavení, vytvoří také prostorový model objektu, ze kterého je nejlépe vidět, jak bude dům vypadat:

Čím více výkresů vznikne, tím je složitější a pracnější něco v projektu měnit, a čím více se toho mění, tím více chyb se do projektu zanese. To jsem zpočátku velmi těžko nesl a dosud se s tím těžko smiřuji. Nemohl jsem pochopit, proč když se např. v půdorysu posune komín, oprava se provede v řezu a už ne třeba v pohledech. Sám jsem nedostatky hned viděl, tak proč je projektanti přehlíželi? Takové problémy byly ve všech fázích projektu i v montážní dokumentaci, podle které se dům stavěl. Ale ideální a bezchybný projekt zřejmě vůbec neexistuje. Všechno je otázka peněz a mezi výsledkem a vynaloženými náklady musí být určitá rovnováha. Dům se nakonec postavil i přes chyby a nedostatky, které v projektu byly.

Spolupráce s Alešem nám přinesla víc, než jsme si vůbec předem uměli představit. Je sice fakt, že v dispozici přízemí domu jsme Aleše postupně dotlačili do návrhu, který je velmi podobný tomu, co jsme si sami začali kreslit (viz Co budeme stavět), ale ten byl asi předem hodně vymezen tvarem našeho pozemku.

Za co jsme Alešovi opravdu vděčni:

• že dokázal dům rozšířit i se zachováním nouzového průjezdu na zahradu
• že vyřešil přístup do domu po zastřešené rampě
• že nám rozmluvil terasu ‘na nožičkách’ a umístil jí nad sklep a také jí výrazně zvětšil
• že umožnil snadný přístup na půdu po mlynářských schodech z obýváku
• že umožnil úplné využití obestavěného prostoru, z půdy se stala skvělá veliká místnost vhodná nejen jako skladiště
• že navrhl vysoký obývák otevřený až ke krovu, vznikla nádherná světlá a vzdušná místnost
  že nás přesvědčil o posuvných dveřích na terasu, je jimi skvělý výhled na sousední zahrady a pole
• že navrhl jídelní kout s rohovým oknem, je z něj také nádherný výhled (nejen na skleníky a rozpadající se boudičky souseda)
• že nás přesvědčil o dlažbě v obýváku, už teď občas oceňujeme, že po ní bez obav můžeme chodit ve špinavých botách
• že nás přesvědčil o elektrickém podlahovém topení pod dlažbou, teplá dlažba je moc příjemná