Dřevodomek

(duben 2009)

Se šéfem plzeňské firmy Palis, panem Eismanem, a jeho synem jsme se seznámili už na veletrhu Dřevostavby. Tam na nás zapůsobili celkem pozitivně, a proto jsme se na ně obrátili znovu s žádostí o nějaké reference. Chtěli jsme se zajet podívat ne nějaké domy, které Palis postavil nebo staví. Místo toho nás pan Eisman pozval na exkurzi, na které nás provázel osobně. Později jsem se ho ptal, zda takhle vychází vstříc všem potenciálním klientům a on tvrdil, že nikoli, v našem případě dělá výjimku, protože jsme mu sympatičtí (snad si nevymýšlel a sympatie byly vzájemné).

A tak jsme jednu sobotu před polednem vyrazili na Šumavu do obce Modrá Lhota. Zde pan Eisman vlastní obrovskou usedlost s přilehlými rozsáhlými loukami, kde v důchodu (na konci roku 2009 se chystal firmu předat synovi) hodlá pěstovat ovce a skotské krávy. Chvíli poté co jsme dorazili, pan Eisman na statek přijel traktorem, protože zrovna vláčel louky. Statek se rekonstruuje do původní podoby, ale místo zdiva se používá dřevo. Dům má být penzionem s cca 10 malými pokoji (pro kamarády). Celý dům bude vytápěn jediným velikým krbem. Nedostavěný dům jsme prolezli skrz naskrz, docela jsem při tom trpěl, neboť mne před pár dny chytla záda.

Teprve před odjezdem zpět do civilizace jsme pochopili o jakých kamarádech byla řeč. Pan Eisman vyjel ze stodoly na Harley Davidsonovi nebo nějaké jemu podobné motorce (prý to bylo BMW, ale značka na naše překvapení nemá vliv), motorkář jak vystřižený z nějaké reklamy na Marlbora. Jasná ukázka toho, jak může být první dojem mylný - na výstavě bych mu takovéhoto koníčka rozhodně nehádal. Z ‘kravaťáka’ se proměnil v ‘normálního’ člověka, jezdícího na traktoru a na krásné motorce. Vzhledem k tomu, že prý už přišel o deset bodů za rychlou jízdu, měli jsme jet pomalu. Je fakt, že se snažil, ale rozhodně během té cesty mohl o své dva poslední body přijít několikrát. Naštěstí jsme na žádné policajty nenarazili, protože bodová ztráta by nepochybně postihla i mne.

Pak jsme navštívili dům Eismanů na předměstí Plzně - je to samozřejmě také dřevostavba. Žádná prohlídka se nekonala, ale dostali jsme kafe, relaxovali jsme a trochu jsme povídali o našich záměrech a tahali z pana Eismana rozumy, protože byl velmi vstřícný. Eismanovi mají doma ze dřeva úplně všechno - i vypínače. Na terase mají podlahu z drážkovaných prken, poprvé jsme viděli, jak v drážkách ulpívají drobné kamínky a jak jsou jimi drážky poškozeny. Nejvíce si ale pamatuji jejich kočku, která mi bez okolků vylezla do klína, natáhla se nahoru, packy mi dala okolo krku a spokojeně usnula a zůstala tak až do našeho odchodu. Marcela mi jí očividně záviděla.

Následovala prohlídka vzorového domu ve firmě Palis v Kokořově kousek za Plzní. Byl to bungalov tvaru L, ale nic moc, prázdný působil chladně a sterilně. Firma Palis funguje v rozsáhlém areálu, všude kmeny pokácených stromů a haldy dřeva, dětská hřiště i dřevěná lokomotiva, na louce za kancelářemi se pásly tři nádherné skotské krávy, chlupaté, béžové - zárodek budoucího šumavského chovu. Palis má vlastní zpracování dřeva, nevozí tedy materiál z Německa, jako většina ostatních firem.

Závěrem jsme na kraji Kokořova navštívili čerstvě postavený dům mladého pana Eismana. Zajímavé na něm bylo založení části domu na dvou základových pasech (říká se tomu Crowl Space). Protože dům je ve svahu, mezi základovými pásy pod domem vznikl dostatečný prostor pro prostornou garáž. Na zemi byla jen zámková dlažba, žádná izolace. Začali jsme vážně uvažovat o tom, že i náš dům by se mohl založit tímto způsobem, ale místo garáže bychom udělali sklep. V domě byl nádherný obývák s velkými okny, a z nich skvělý výhled do údolí na malebný Kokořov a na okolní zalesněné kopečky a louky. Marcela výhled pochválila, ale zároveň vyjádřila obavu, aby na vedlejších parcelách někdo cizí nepostavil své domy tak, že by tu vyhlídku zaclonil. Dostalo se jí ubezpečení, že to není možné, protože všechno, co okolo vidíme, patří Eismanům. To nás rozesmálo, ale naše situace je vlastně obdobná. Tachlovice nám sice nepatří, ale náš dům bude na kopci ve staré zástavbě a je také velmi málo pravděpodobné, že nám pohled do údolí někdo překazí.

Všechny domy Palisu, které jsme viděli, jsou technologicky kouzelně jednoduché. Většinou jsou vytápěny pouze krbem, žádná rekuperace, tepelná čerpadla, žádné solární panely a jiné složitosti. Mladý pan Eisman měl v některých místnostech podlahové topení a také elektrické přímotopy, které ovšem neprovozuje. Potěšilo nás jeho tvrzení, že ani neví, jak používat termostaty podlahového topení, protože v prvotním nastavení není co měnit - vše funguje samo, jak má. Tak jsme si tehdy představovali i náš dům - bydlet a nemuset se o nic starat…

Byl to příjemný den. Viděli jsme zajímavá místa, zajímavé domy a potkali jsme zajímavé a vstřícné lidi. Oba jsme zůstali Palisu nakloněni, ta jednoduchost a absence složitých technologií imponovala zejména Marcele.