Pondělí, Prosinec 28, 2009

007 Co budeme stavět?

Samozřejmě, vždycky jsem chtěl stavět dům pro sebe a pro Marcelu, abychom na stará kolena mohli sedět na terase a vyhřívat si záda v paprscích zapadajícího sluníčka, ale chtěl jsem dát možnost i našim dětem. Petr je, jak o sobě sám říká, panelákový typ, navíc ještě dodělává stavárnu, takže budoucnost zatím moc neřeší. Tom by sice domek bral, ovšem jeho nutnou součástí by musela být garáž nejméně pro dvě auta a stejně veliká dílna, ve které by se v dalších dvou autech vrtal. Takže to zbylo na nás.

Pustili jsme se do plánování základní dispozice. Začali jsme poměrně velkoryse - dvěma ložnicemi (u jedné pracovna, u druhé šatna), pokojem pro hosty, garáží apod. Zkoušeli jsme přízemní i patrovou variantu, ale tu jsme brzy opustili, protože jsme usoudili, že za pár let bychom se do patra vůbec nemuseli vyšplhat. Snažili jsme se o bezbariérové řešení, ale to později ukázalo jako nereálné, protože pozemek je ve svahu (na délku domu svah klesá téměř o 1.5 m), takže stejně nějaké schody a terénní nerovnosti překonávat budeme muset.

patrovy-m.jpg

Vhodnou dispozici jsme hledali také na internetu mezi typovými domy dodavatelů, ale narazili jsme na dva zásadní problémy:

1) Aby typové domy byly cenově lákavé, jsou většinou velmi jednoduché. Na první pohled to nemusí být laikovi zřejmé, ale po nastěhování může zjistit, že nemá kam dávat věci ze zahrady, že na záchod ze zahrady musí chodit přes půl domu, že nemá kde sušit vyprané prádlo, že má sice velkou vanu, ale raději se sprchuje apod. Později jsme zjistili, že ani s cenou to není tak, jak se na internetu píše. Cena je stanovena pro jakýsi standardní dům a po všech změnách v dispozici a ve vybavení (které jsou téměř vždy nezbytné) může cena stoupnout o třetinu i více.

2) Typový přízemní dům se šířkou 7 metrů jsme nikde nenašli.

bungalov-m.jpg

Bylo zjevné, že se snažíme navrhnout dům mimořádně atypický. Při snaze o dodržení všech prvotních požadavků jsme dospěli k domu dlouhému téměř 20 metrů, který zasahoval nepřijatelně hluboko do zahrady. Tak jsme začali škrtat, ubírat místnosti, zmenšovat místnosti. Mimo jiné jsme se začali také zabývat tlouškou stěn, zúžením stěn bychom mohli nemálo zvětšit interiér a tak jsme se vlastně trochu oklikou dostali ke dřevostavbám - ale o tom některý další článek.

Po mnoha variantách jsme dospěli k řešení, které se zdálo být definitivní. Ne, že by nešlo vymyslet nic jiného, ale my už toho dál nebyli schopni. Vždy, když jsme začali zvažovat a zapracovávat nějaké další nápady, strávili jsme spoustu času překreslováním a nakonec jsme skončili víceméně u toho samého, u čeho jsme začali. Bylo jasné, že pokud se chceme hnout z místa, budeme muset oslovit nějakého odborníka - architekta. O tom také budu psát později, legrační ale je, že po měsících schůzek, plánování a kreslení dospěl odborník zhruba k téže dispozici, s jakou jsme za ním přišli.

pudorys-m.jpg