Úterý, Květen 18, 2010

131 Fasáda

(duben až květen 2010)

Fasáda vůbec není tak komplikovaným dílem, jak by se mohlo na první pohled zdát, chce to jen trochu praxe, šikovnosti a zdravá ramena. Fasáda by mohla být hotová poměrně rychle, ale její provedení (zejména v závěru) velmi závisí na počasí, omítka se za deště vůbec natahovat nesmí. Počasí bylo právě v tom závěru hodně proměnlivé a podezírám fasádníky, že museli něco dělat i v dešti, protože omítka byla dokončena neuvěřitelně rychle. Ale po pravdě nepátrám, protože fasáda je pěkná, rovná a pečlivě provedená.

13101m.jpg 13102m.jpg

Práce na fasádě má čtyři fáze. Nejprve se na vnější zaklopení stěn lepí tepelná izolace. U difúzně otevřených systémů se nesmí izolovat obvyklým polystyrénem, který by vlhkost uzavřel uvnitř stěny. Většinou se používá minerální izolace s příčnými vlákny. Vlastní materiál je podobný jako minerální vata, kterou se izoloval vnitřek stěn, ale jednotlivá vlákna jsou striktně uspořádána kolmo na plochu izolačních desek. Když se desky na fasádu nalepí, vznikne poměrně tvrdá izolační vrstva. Nalepené desky se ještě k fasádě připevňují plastovými šrouby do plastových hmoždinek. Placaté hlavy šroubů jsou zatlačeny do izolace a překrývají se minerálním kotoučkem, aby tepelné ztráty v místě šroubů byly minimální.

13103m.jpg 13104m.jpg

Izolační desky se nepodaří přilepit zcela přesně, takže občas mohou být mezi nimi malé mezery a v ploše vznikají drobné nerovnosti. Do mezer mezi deskami se vtlačují kousky izolace, někde jsem viděl vyplňování spár polyuretanovou pěnou, ale to se u nás nedělalo, mezery byly dost těsné. Pak se izolace ručně brousí, aby plochy pod omítkou byly maximálně rovinné. Při broušení se řeší jen místní nerovnosti, je iluze, že by se broušením dala vyrovnat stěna, které není zcela svislá. To je náš případ. Jižní stěna podél obýváku určitě zcela svislá není, ale její odchylka od svislice je malá a rozhodně není vidět. Rozhodli jsme se tento problém nehledat a neřešit.

13105m.jpg 13106m.jpg

Na zabroušenou izolaci se lepí perlinka. Perlinka je řídká tkanina ze skelných vláken. Používá se všude tam, kde je potřeba zpevnit povrch a překlenout různé trhlinky a spáry. Prostřednictvím perlinky se také lépe spojují materiály, které by přímo na sobě špatně držely (např. omítka na ocelovém nosníku apod.). Lepidlem, kterým se perlinka lepí na izolaci se perlinka zcela překryje, takže nakonec vůbec není vidět. Lepidlo s perlinkou vytvoří souvislý podklad pro natažení finální omítky. Aby lepidlo nesálo vodu z omítky a byl čas omítku při natahování správně zpracovat, před poslední fází se stěny domu natírají penetrací.

13107m.jpg 13109m.jpg

Na našem domě se prováděla probarvená omítka, na kterou se už neaplikuje žádný další barevný nátěr. Omítka se natahuje ocelovým hladítkem a plastovým hladítkem se ‘točí’, také se používá termín točená omítka. Protože plastové hladítko je měkké, zrnka omítku se do něho zasekávají, vyrývají v omítce drobné zakřivené drážky a omítka tak dostává svůj charakteristický vzhled. Omítka se musí položit a zatočit velmi rychle a hlavně - celá stěna domu by se měla provést najednou. Není možné skončit omítku uprostřed stěny a pokračovat další den - bylo by to vidět. Je to docela fofr a ramena mne bolela už jen z toho občasného koukání.

13110m.jpg 13111m.jpg

Dokončená omítka se zdá být velmi odolná. Nevím, jak je to možné, ale údajně je omítka zcela nepropustná z vnějšku dovnitř, ale difúzně otevřená ve směru z vnitřku domu směrem do exteriéru. Doufám, že to tak opravdu je, protože vlhkost uzavřená uvnitř stěn by dřevěnou konstrukci domu brzy zlikvidovala.

13112m.jpg 13113m.jpg 13114m.jpg

Partu slovenských fasádníků musím pochválit. Moc toho nenamluvili, ale odvedli dobrou práci. Jsem s nimi spokojen.

Galerie1 - Galerie2 - Galerie3 - Galerie4
Galerie5 - Galerie6 - Galerie7