Dřevodomek

(březen až červen 2009)

Topení a ohřev užitkové vody je srdcem domu. Teplo vytváří pohodu domova, ale na druhou stranu je největším žroutem nákladů na bydlení. Přemýšlením, plánováním a výběrem optimální technologie jsme strávili hromadu času. Ale myslím, že to stálo za to, alespoň z hlediska té pohody jsme se optimu hodně přiblížili - ale o tom více v článku 309 Jak topíme. Teď bych chtěl jen shrnout výhody a nevýhody jednotlivých možností. Musíte být ale trpěliví, celá problematika mi zabrala čtyři články a co hůř - nejsou v nich skoro žádné obrázky.

Topení a větrání

S topením velmi úzce souvisí větrání domu. Staré domy se větraly samy, zejména špatně těsnícími okny, ale novostavby jsou velmi těsné a větrání vyžadují, nízkoenergetické a pasivní stavby obzvláště. Větráním musíme vyměňovat vzduch, aby se uvnitř domu dalo dýchat, ale poněkud opomíjeným a velmi vážným důvodem k větrání je také nutnost zbavovat interiér vlhkosti, která v něm vzniká jednak odpařováním vody přímo z lidí, kytek a zvířat, jednak všemožnou lidskou činností - vařením, koupáním, uklízením apod. Vzrůstající vlhkost nedokáže člověk vnímat tak intenzivně, jako nedostatek kyslíku k dýchání, takže běžně aplikované větrání je buďto neúčelné nebo nedostatečné. Důsledky vysoké vlhkosti v interiéru jsou dost děsivé, sám jsem to v paneláku několikrát zažil. Začíná to silným rosením oken, ze kterých voda může až stékat na parapety a na zem a končí hustým plísňovým porostem v chladných nevětraných rozích místnosti, obvykle za nábytkem. Pro plísně snad nejvýživnějším prostředím jsou paneláková umakartová jádra, v nich se přebytečné vlhkosti nezbavíte. Problém regulace vlhkosti je závažný zejména ve dřevostavbách, kde trvale neřešená vysoká vlhkost interiéru může způsobovat řadu problémů i v nosné konstrukci domu.

Pravidelné a důkladné větrání je nutné zejména v zimě, ale právě toto větrání nás stojí hodně peněz, protože otevřenými okny vypouštíme draze vyprodukované teplo. Problém s vypouštěním tepla v létě sice odpadá, ale zase si otevřenými okny do domu vpouštíme mouchy, komáry a jinou havěť - noční bzučení komára osobně považují za daleko větší problém než plýtvání teplem. Takže větrání prostě nemám rád. Jak se mu tedy vyhnout?

Zdroj tepla

Dalším parametrem topení je vlastní zdroj tepla. Asi nejlevnějším, ale zároveň nejméně komfortním způsobem topení je spalování uhlí a dřeva. O uhlí a dřevu jsme vlastně ani moc neuvažovali. Znamenalo by to jednak se o topení permanentně a pravidelně starat (zpracovávat dřevo, přikládat), jednak mít prostor, kde topivo skladovat - v našem malém domku určitě nebude. Zajímavou variantou je topení na peletky, ale nevýhody jsou podobné. Navíc - tak jak se ukazuje, že elektrická auta jsou (se započtením výroby elektrického proudu) někdy i méně úsporná a ekologická než auta naftová nebo že úsporné zářivky zase až tak moc úsporné nejsou, protože je náročná jejich výroba i likvidace, mohou se časem objevit i nějaké nevýhody topení peletkami. Kotle na peletky jsou hodně chytré, umí si samy přikládat, ale jejich zásobník stejně musí občas někdo naplnit - a bude vždycky čím?

Plyn jsme zcela vyloučili. Hlavně jsme neměli plynovou přípojku a neměli jsme chuť do ní investovat. Plynu se trochu bojím, připadá mi, že je to nebezpečná a ‘špinavá’ technologie. Mastnou a zanesenou kuchyni prý nelze přisuzovat vlastnímu procesu vaření, hlavní příčnou je prý otevřený plynový oheň na sporáku.

Vylučovací metodou jsme tak poměrně rychle dospěli k poslední a vlastně jediné možnosti - k elektrickému proudu. Elektřina je rozhodně nejčistší, ale i nejdražší způsob výroby tepla, takže je potřeba zvolit nějaký systém, který umožní elektřinou šetřit a takových je celá řada - rekuperační jednotky, tepelná čerpadla, solární panely. O tom více napíšu v dalších článcích.

Teplo a peníze

Teď už se rozepíši jen o elektrickém teple. Pořizovací náklady různých systémů elektrického vytápění se až tak výrazně neliší, pokud do nich zahrneme všechno co s topením a přípravou užitkové vody souvisí (kotel nebo nějaká nádrž na teplou vodu, rozvody, solární panely, topné žebříky v koupelnách apod., náklady na práce při realizaci) - s některými náklady je nutné počítat vždy bez ohledu na zvolený systém. Ale je otázka, zda má smysl se pořizovacími náklady vůbec zabývat, protože jsou to jednorázové výdaje, které budou po pár letech zcela zastíněny náklady provozními.

Možná se vám volbou vhodného systému podaří na provozních nákladech uspořit třeba 50 tisíc, ale důsledkem může být zvýšení ročních provozních nákladů o 10 tisíc - po pěti letech budete litovat, že jste neinvestovali více. A to je třeba brát v úvahu i to, že ceny energií trvale stoupají, takže rozdíl může být daleko dramatičtější. Tou základní otázkou není ‘kolik to stojí’, ale ‘kolik to stát bude’. Nesmíte zapomenout, že za provozními náklady není jen spotřebovaná elektřina. Můžete dát přednost složité finančně náročné technologii, která sice do budoucna přinese velké úspory elektřiny, ale může znamenat vysoké náklady na údržbu a opravy. Podle mne jsou typickým představitelem takového řešení tepelná čerpadla, která hodně spoří, ale mají poměrně nízkou životnost - je to v podstatě lednička naruby a tu také nemáte věčně.

V zásadě si ale myslím, že nic převratného vymyslet nelze. Jeden ze základních fyzikálních zákonů je zákon o zachování energie a ten se oblafnout nedá. Tenhle zákon má sice mnoho různých definic, ale ve vztahu k vytápění domu se z něj dá odvodit, že chceme-li různým způsobem vyrobit určité množství tepla, potřebujeme k tomu stále stejné množství elektřiny. Jen proměňujeme energii jednoho druhu na energii jiného druhu a je lhostejné, jakou metodu k tomu zvolíme. Je úplně jedno, jestli se bude topit elektrickým podlahovým topením (a elektřina se v teplo promění v odporovém kabelu) nebo teplovodními radiátory (a elektřina se v teplo promění v elektrickém kotli). Záleží jenom na tom, jak dobře je dům izolován, aby vyprodukované teplo nepouštěl ven.

Takže jsem asi moc neporadil, ale to nevadí, protože v této věci by neměly rozhodovat peníze, ale požadovaný komfort. Ať už si jako zdroj tepla vyberete elektřinu, plyn nebo cokoli jiného, vždy bude mnoho variant, jak vybraný zdroj využít, ale v rámci jednoho vybraného zdroje mnoho neušetříte. Nemá valný smysl myslet na peníze, spíše je potřeba sledovat parametry jako:

• Nároky na obsluhu (nejlepší je jen stisknout tlačítko a nastavit teplotu)
• Odezvy systému (jak rychle zatopíte, jak rychle systém reaguje na změny nastavení)
• Možnost automatického provozu, možnost týdenního programu (jinak je potřeba topit ve všední den, jinak v o víkendu, jinak když nejsme doma, jinak když je dům plný návštěvníků apod.)
• Vztah k ostatním konstrukcím a dalšímu vybavení (např. elektrické podlahové topení není vhodné pod všechny druhy podlahy)
• Nároky na údržbu systému (čištění, výměna spotřebního materiálu a opotřebovaných součástí, nutnost pravidelných revizí apod.)
• Náchylnost systému nebo jeho částí k poruchám
• Životnost systému a jeho částí